Mám zdravého partnera, který ale často mluví o tom, že brzy umře. Je mi z toho těžko. Co dělat?

Dobrý den, Jitko,

začnu tou jednodušší otázkou. Opravdu si nemyslím, že by si Váš partner mohl častými myšlenkami na smrt přivolat něco zlého, takhle to nechodí, to se nebojte. Ve starém Římě bylo časté myšlení na smrt považováno za přednost a projev životní moudrosti.

A teď to složitější, jak byste mohla Vy nějak lépe reagovat na jeho přesvědčení, že brzy umře. Myslím, že sama vidíte, že to přesvědčování, že není důvod myslet na smrt, k ničemu nevede. Váš partner nějaký takový důvod zřejmě má. Pro Vás je náročné to poslouchat, je Vám z toho těžko. Možná by Vám samotné i oběma pomohlo, kdybyste se začala zajímat, proč si to myslí, kde k tomu přišel. A Vašeho partnera by nejspíš časem poněkud uklidnilo Vaše opakované ujištění, že opravdu uděláte všechno, co si přeje, pokud by přece jen umřel. Víte, myslet na smrt není tak úplně zcestné. Může to dát našemu životu větší hloubku, třeba i určitý nadhled nad malichernostmi, někoho vedou myšlenky na smrt k lepšímu životu a dokonce i k větší lásce.

Nejtěžší otázku jsem si nechal na konec. Proč je pro Vás vlastně tak těžké to poslouchat? Já vím, že stále dokola opakovaná témata našich partnerů mohou být občas obtížná a únavná. Ale ptám se, jak to vlastně máte Vy sama s otázkou života a smrti. Víte, je pravda, že každému z nás umře dříve či později celá řada více či méně blízkých lidí. A zrovna tak je pravda, že dříve či později umře každý, každý z nás. Poctivě se s touto pravdou vyrovnat, to nemusí být zrovna lehké a není to úkol na jedno odpoledne. Možná byste mohla zkusit nevyvracet svému partnerovi jeho přesvědčení. Možná byste někdy mohla zkusit jít s ním do tohoto tématu společně, takzvaně ruku v ruce. Možná by to mohlo být nakonec nějak prospěšné jak pro Vás samotnou, tak pro váš vztah. Možná.

Tolik má odpověď. Přeji Vám hodně odvahy a kuráže do nových, neobvyklých reakcí a postojů.

Váš Jiří Černý