Táta zemřel před 7 lety, babička 3 roky po něm a včera děda. Nestačila jsem se rozloučit, trápím se tím. Co dělat?

Dobrý den,

chápu, že je těžké mít další velkou ztrátu v rodině. Umím si představit, že můžete prožívat smutek nad smrtí dědečka a zároveň si vyčítat málo kontaktu ze své strany v posledních měsících.

Je, bohužel, normální, že nám nevratnost situace obvykle dochází až pozdě. Teď již není možné rozloučit se s dědečkem a slyšet třeba jeho rozloučení pro Vás, ale určitě můžete i tak vyjádřit, co pro Vás znamenal a „vzkázat“ mu to. Stává se, že se lidé z rozličných důvodů nemohou nebo nestihnou rozloučit se svými umírajícími blízkými a pak hledají způsob, jak to udělat zpětně. Ukázalo se, že i tak je velmi užitečné po smrti blízkého vyjádřit své díky, odpuštění nebo vyznání, které ještě máme na srdci. Můžete zkusit napsat dědečkovi dopis nebo na klidném místě zapálit svíčku a říci nahlas, co byste mu ještě ráda sdělila. Můžete si třeba i představit, co byste chtěla slyšet od něj. Další příležitostí může být dědečkův pohřeb (pokud ho uskutečníte), kde můžete promluvit a vyjádřit, co k dědečkovi cítíte a jak si ho ceníte.

Podobně to lze uskutečnit u jeho hrobu. Čím dříve a čím skutečněji to uděláte, tím více se Vám může ulevit a takové vyjádření bude ještě stále součástí Vašeho a dědečkova vztahu. Nemohu Vám povědět, zda se takové vyznání dědeček dozví. Ale mohu Vás podpořit v tom, abyste tak oslavila či vzdala díky za to, jaký Váš dědeček byl a co pro Vás znamenal. Vyjádřit jste to nestihla v jeho životě. Ale určitě to můžete vyjádřit v tom svém, kde si dědečkův odkaz a podporu nesete dál.

Mrzí Vás, že jste se s dědečkem nerozloučila přímo. To opravdu už nejde vrátit. Ale můžete se s ním rozloučit v rámci posmrtných rituálů a nenést si zbytečně své nevyjádřené vyznání.

Zuzana Vondřichová