Maminka mi před necelým měsícem zemřela na zápal plic. Cítím bezmoc a vinu, byla mé všechno. Co dělat?
lorem ipsum...
Dobrý den, Lilly,
z Vašeho dopisu je zřejmé, že Vaše maminka pro Vás byla nejspíš úplně nejbližším člověkem. Není divu, že Vámi její náhlý odchod tak hluboce otřásl. Je velmi dobře, že jste už začala alespoň chodit do práce. Že se nemůžete soustředit, je přirozené, ale to se bude časem lepšit. Ohledně výčitek, které Vás trápí. Víte, je dobré o nich mluvit, a tak je oslabovat. Proto doporučuji pokračovat v návštěvě psychologa, protože tam je ten správný prostor pro postupné vymaňování se z moci všelijak špatných a vyčítavých myšlenek. Necelý měsíc od ztráty maminky je příliš krátký čas, než abyste mohla pocítit úlevu. V tom, jak popisujete průběh posledních dní Vaší maminky, nevidím žádné selhání a žádnou chybu. Těch Vašich “proč” je hodně. Ale je zcela zřejmé, že jste dělala a rozhodovala se pro to, co jste v danou chvíli viděla jako to nejlepší, a také to bylo to nejlepší. To, že Vaše maminka umřela, neznamená, že jste se dopustila nějakých chyb. To, že umřela, neukazuje na žádné Vaše chybné rozhodnutí. Poskytla jste jí vždy včasnou a odbornou péči, a ona přesto umřela. Je mi líto, že jste neměly na rozloučení víc času, ale to jde na vrub všem těm protiepidemickým opatřením, kterým podléháme všichni.
A podruhé se teď přimluvím za další návštěvy u psychologa, ať už u toho samého, nebo někoho jiného. Váš vztah s maminkou byl hluboký a jedinečný a naplňoval vás obě zřejmě po všech stránkách. Životní cesta Vaší maminky se uzavřela, ta Vaše pokračuje dál. Neskončil váš vzájemný vztah, ten pokračuje dál, ve vzpomínkách, ve vděčnosti za to, co jste si vzájemně dávaly. Na Vás je, aby tahle nová forma Vašeho vztahu k Vaší mamince byla hezčí a hezčí. Aby v té nové podobě Vašeho vztahu k mamince začaly vítězit myšlenky lásky a vděčnosti nad těmi všemožnými výčitkami a sebeobviňováním. Vztah s Vaší maminkou si tuhle krásu zaslouží. S tím Vám může psycholog nebo psycholožka pomoci, dopřejte si tuhle pomoc.
A nakonec jsem moc rád za Vašeho společného pejska. On Vás teď potřebuje a i on Vám má co dát. Svou blízkost, lásku, oddanost, vždyť to znáte. Je mimo jiné takovým symbolem té skutečnosti, že váš společný vztah s maminkou neskončil, že trvá dál, jen jinou formou.
Přeji Vám, abyste co nejdříve nalezla úlevu od toho všeho, co Vás tíží.
Váš Jiří Černý
Dotaz zodpovídá
