Maminka má roztroušenou sklerózu, deprese, pocit, že je na obtíž, někdy nás odmítá. Co dělat?

Ireno,

vezmu to od konce. Zjistěte, jestli má maminka antidepresiva předepsaná a jestli je bere. Pokud ne, pokuste se v tomto ohledu něco zařídit, to by mohlo trochu pomoci. Určitě by také nebylo špatné, zkusit mamince navrhnout a zařídit psychoterapeutickou podporu a doprovod, nevím ovšem, jaké jsou u vás možnosti a zda by maminka přistoupila na tuto formu profesionální pomoci.

A teď k tomu nejtěžšímu. Narážíte na hranice svých možností ovlivnit svobodu, prožívání, myšlení a rozhodování druhého člověka, i když je to tak blízký člověk, jako je maminka. Netrapte se příběhy jiných, kdyby se Vaše maminka s vámi všemi chtěla smát a jezdit na výlety, asi by si o to řekla. Víte, to uzavření se do sebe sama na konci života mívá svůj význam. Člověk nějak potřebuje být sám, musí se jakoby potkat a utkat s čímsi, ať už z dávné minulosti, z přítomnosti, nebo z budoucnosti, která ho čeká. Současně to pro toho člověka nebývá lehké a tak reaguje odmítavě a podrážděně jako Vaše maminka. S její negativitou a odmítavostí už toho asi mnoho nenaděláte a abyste poslední chvíle strávily nerozhádané, to také není a jen a jen ve Vaší moci, to záleží vždy na obou stranách. Vycházet spolu dobře, bez napětí, bez uraženého mlčení, bez výčitek, to se prostě nezdaří i při sebelepší vůli, pokud je jen na jedné straně. Tohle není lehké přijmout a tak by i pro Vás byla namístě psychologická pomoc a podpora. Neváhejte ji vyhledat i pro sebe.

Přeji Vám hodně vytrvalosti, trpělivosti a vnitřní síly.

Jiří Černý