Umírá mi tatínek, jsem zoufalá. Co mohu dělat?

Dobrý den,

Vašemu e-mailu rozumím spíš jako stížnosti a touze po pochopení či podpoře než jako dotazu. Představuji si, že přijmout teoreticky smrt jako součást našeho bytí je jiné, než přicházet o blízkého člověka. I když se smrtí počítáme, je opravdu velmi bolestné a mnohdy obtížně přijatelné ztratit rodiče nebo jinou milovanou bytost.

Chápu, že u člověka, který byl pro Vás živlem a navíc Vás provází celý Váš život, je téměř nepředstavitelné setkání s jeho konečností. Není čemu na tom rozumět, je to jen smutné a náročné. Zoufalství, smutek, vztek, vzpoura nebo zmatek je přirozenější než okamžité smíření. Prosím, buďte k sobě laskavá spíš v pochopení toho, jak Vám je s tím vším, než v „dávání“ a překonávání této smutné situace. Projít ji vyžaduje čas, podporu, i konfrontaci s mnoha svými hlubokými pocity. Pokud se můžete teď opřít o lidi kolem sebe, udělejte to. Pokud můžete sdílet svou lásku s tatínkem, také vám to oběma dopřejte. Cokoliv Vám teď přijde jako podpora pro Vás nebo pro tatínka a je to reálné, je dobré si poskytnout. V případě, že byste cítila, že vše je nad Vaše síly, je možné využít podporu například na krizové linkce.

Zuzana Vondřichová