Péče o tatínka byla v posledních dnech velmi vyčerpávající. Půl roku po jeho smrti se trápím, že jsem s ním nebyla v poslední chvíli.
lorem ipsum...
Píšete o nejhorším roce ve Vašem životě. Tatínkovi byla diagnostikována rakovina slinivky bez výhledu na vyléčení. Byla mu předepsána paliativní chemoterapie, po které se jeho zdravotní stav horšil a tatínek z ní byl vysílen. Rozhodl se ji ukončit. Napnuli jste s Vašimi sourozenci všechny síly, abyste splnili jeho přání být doma. Maminka má také zdravotní potíže a tak se do péče o tatínka moc nezapojovala. Podařilo se vám zajistit potřebnou péči, aby mohl dělat to, co ho těšilo a kvalita jeho života byla uspokojivá. Poslední dny byly velmi náročné, potřebovala jste si odpočinout a nabrat sílu na další péči. Tatínek zemřel v den, kdy jste s ním nebyla. Půl roku po pohřbu se trápíte výčitkami, že jste s ním měla být do poslední chvíle. Vrací se Vám ve snech těžké momenty péče. Ptáte se, jak si odpustit a začít znovu žít.
Dobrý den,
vnímám velké nasazení, se kterým jste o tatínka pečovala a doprovázela ho léčbou až do konce jeho života. Přes různé nepříznivé podmínky se Vám společně s rodinou podařilo zajistit péči o tatínka doma, zařídit, aby dostával potřebné léky proti bolesti, koordinovat péči několika různých lékařů a služeb. Jak sama píšete, podřídili jste vše tomu, aby tatínek mohl být doma, aby nemusel do nemocnice. Tatínek si mohl užít období, kdy měl sílu, mohl dělat něco, co měl rád, sázel zeleninu. Když potřeboval více péče, dokázali jste jako rodina spojit síly a vystřídat se tak, aby u něj vždy někdo byl. Byla jste z této náročné péče pochopitelně vyčerpaná, píšete, že se Vám ulevilo, když bratr sehnal na pomoc ošetřovatelku. Je moc dobře, že jste dokázala využít pomoc někoho dalšího, abyste si mohla trochu odpočinout. Píšete, že jste se po dlouhé době cítila volná a klidná.
Pak Vás nečekaně zastihla zpráva, že tatínek zemřel. I když jste věděla, že Váš tatínek je velmi vážně nemocný, nemohla jste vědět, že zemře právě ten den. Užívala jste si velmi zasloužený odpočinek, který přišel po hodně dlouhé době. Potřebovala jste ho kvůli sobě, i kvůli tatínkovi, abyste se o něj mohla starat dále. Nepovažovala bych to za projev sobectví, ale naopak, o projev zdravé sebezáchovy. Pokud byste sama byla zcela vyčerpaná, nemohla byste se starat dále a nebylo by to dobré ani pro Vás, ani pro tatínka. Rozumím, že je Vám zpětně líto, že jste u tatínka v posledních chvílích nebyla. Nabízí se říkat si, že jsme mohli něco udělat jinak. V dané chvíli jste se ale rozhodovala podle toho nejlepšího, co jste mohla.
Vnímám, že věcí, kterých Vás trápí, je více. To, že jste podpořila tatínka, aby ukončil chemoterapii, která ho velmi zatěžovala, chápu jako vyjádření Vašeho respektu k němu, k jeho přání. Vnímám lítost z toho, že jste se slovy nerozloučili. Napadá mě, že loučením někdy může být i právě to, že se snažíte společně do poslední chvíle žít co nejnormálnější život, podporujete nemocného v jeho oblíbených aktivitách, bavíte se o všedních věcech. Někdy si blízcí lidé nemusí nějaké věci říct nahlas a přesto jsou přítomny.
Pokládáte si zásadní, velké otázky: jak si odpustit, jak se s tatínkem rozloučit, jak zase začít normálně žít. Potřebujete si na tyto důležité otázky najít své vlastní odpovědi. Podporou v tomto hledání Vám může být někdo blízký nebo profesionál. Můžete oslovit někoho z poradců pro pozůstalé nebo psychoterapeutů.
Přeji Vám, abyste našla svou vlastní odpověď
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
