Po náhlém úmrtí manžela upravujeme byt, abychom ho všude neviděli. Jak se vyrovnat s výčitkami, že bourám náš domov?
lorem ipsum...
Zemřel Vám před 5 týdny náhle manžel po pracovním úrazu. Společně s Vašimi syny jste se rozhodli začít předělávat byt, abyste manžela všude nevnímali a neviděli. Máte výčitky, že by byl manžel naštvaný, protože jste domov budovali spolu, aby vám tam bylo dobře. Ptáte se, jak se s tím vyrovnat.
Dobrý den, Petro,
opravdu je obtížné se rychle v tak těžké situaci zorientovat a najít způsob, aby to pro Vás bylo vše přijatelně uspořádané.
Chápu, že chcete byt zařídit tak, aby Vám i synům nepřipomínal velikou ztrátu, která vás postihla. Zároveň si myslím, že – jak píšete – všechno chce svůj čas. Obvykle jde pozůstalým spíš o to, nepřipomínat si na každém kroku tu bolest, než vyloučit vzpomínky a společné směřování spojené se zemřelým. Takhle brzy po náhlém a nešťastném úmrtí Vašeho muže vnímám potřebu změnit byt spíš hlavně jako protest proti tomu, co se stalo, nemožnost vydržet s tím, že tu manžel už není. Třeba je to u vás jinak, možná jen potřebujete něco udělat, změnit tak, abyste mohli mít pocit, že to zvládáte i bez manžela. Asi by mohlo pomoci rozmyslet, co vlastně potřebujete a jestli případná chystaná změna opravdu odpovídá Vašim potřebám. Pokud ano, je na místě s ní začínat pomalu, většinou lidé nemívají mnoho sil v průběhu vyrovnávání se s náhlým úmrtím blízkého člověka.
Pokud Vám mohu doporučit, dejte si čas na to nejprve odtruchlit manželovu smrt, měnit věci postupně, jak budete se syny potřebovat, a hledat způsob, jak tu ztrátu zvládnout. Možná se časem líp ukáže, co je opravdu dobré změnit, co budete vnímat jako přijatelné a co Vám třeba i potom přijde fajn, právě proto, že jste to s manželem budovali tak, aby se v tom vaší rodině dobře žilo. Pokud narážíte na věci, které nyní nemůžete snést, doporučuji Vám je na několik měsíců uložit tak, abyste je neměli na očích a pak teprve probrat, abyste se mohli již klidněji rozhodnout, co stojí za to ponechat a co nepotřebujete nebo nesnesete.
Doporučení, která Vám píšu, jsou opravdu jen inspirace. Není žádný návod, jak to udělat správně, jde o to, aby Vám to dávalo smysl a zároveň, abyste si už tak náročnou situaci ještě víc nezkomplikovala. Truchlení a loučení je dlouhodobý proces, který je u každého trochu jiný a tak jsou Vaše potřeby a potřeby Vašich dětí jistě víc určující než obecná doporučení. Přála bych Vám dostatek sil a času, abyste mohla postupně přicházet na to, jak to vše unést, zvládnout a zařídit tak, abyste mohla využít, co jste s manželem začali, a zároveň nemusela být zavázaná společnému dílu tak, aby Vám to překáželo v současné skutečnosti.
S pozdravem
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
