Prateta zemřela. Příbuzní jí namluvili, že ji rodiče zradili. Rodiče to velmi trápí.

Dobrý den paní Karolíno,

přijde mi zcela pochopitelné, že je rodičům velmi líto, že do jejich vztahu s tetou vstoupili další příbuzní, kteří tetu uvedli v omyl. Smrt blízkého člověka je vždy velká ztráta, další zátěží bylo omezení možnosti setkání a falešné obvinění Vašich rodičů přidalo další tíhu. Představuji si, že jakým zklamáním muselo být, když jim soud kvůli nedostatku přímých důkazů nedal za pravdu.

Zmiňujete, že rodiče měli s tetou řadu společných vzpomínek a zájmů. Samozřejmě nemohu vědět, co se v tetě odehrávalo, když s ní mluvili další příbuzní. Napadá mě, že v situaci, kdy byla již velmi oslabená nemocí asi neměla prostor o tom do hloubky přemýšlet. I když odmítla kontakt s Vámi, nemusí to nutně znamenat, že zcela uvěřila verzi příbuzných. Představuji si, že možná již neměla sílu si obdržené informace nějak ověřit, mohla se cítit pod tlakem ohledně závěti. Píšete, že matka má výčitky svědomí, jak mohla takovou věc dopustit. Z toho, co píšete, nemám pocit, že by bylo možné tomu zabránit. Prateta přijímala telefonáty i návštěvy podle svého uvážení, rozhodla se pak sama kontakt ukončit, rodiče neměli možnost vše vysvětlit. Nenapadá mě nic, co by mohli udělat víc. Zdá se, že pro tetu bylo zásadní, že mohla spolu s Vašimi rodiči plánovat společné chvíle i v situaci, kdy už to nebylo reálné. I toto pro mě svědčí o důležitosti jejich vztahu. Možná teta neumírala tak skálopevně přesvědčená o zradě rodičů, možná jim domnělou zradu mohla v posledních chvílích odpustit. Jsem přesvědčena, že vše dobré, co rodiče pro tetu udělali, nezmizelo falešným obviněním.

Pokud rodičům přináší alespoň malou úlevu o tom mluvit, můžete pomoct nasloucháním. Možná lze zavzpomínat na tetu jako na člověka, kterého jste znali dlouhá léta, na společné zážitky ještě před hospitalizací na paliativním oddělení. Pokud se tím rodiče dlouhodobě trápí, mohou hledat sami pro sebe úlevu také v hovoru s profesionálem, např. poradcem pro pozůstalé nebo psychoterapeutem.

Přeji Vám hodně sil.

Barbora Váchová