Maminka zemřela, nemohu se s tím smířit. S kým si mohu promluvit?

Dobrý den, paní Borská,

píšete o velkém smutku, který prožíváte po smrti maminky. Zmiňujete, že už dříve Vám zemřel tatínek, zůstali Vám dva sourozenci, ale nemůžete s nimi sdílet, jak se cítíte. Z Vašeho psaní vnímám, že maminka byla pro Vás velmi důležitá. Přištěhovala jste se k ní a několik měsíců jste se o ni starala. Díky Vaší péči tak maminka mohla zůstat až do konce života ve svém známém prostředí. Tím jste pro ni udělala opravdu hodně. Moc bych Vám přála, aby to pro Vás mohlo být alespoň malou útěchou.

Zmiňujete také, že i když byla maminka nemocná, k úmrtí došlo náhle a za poměrně dramatických okolností. Je zcela pochopitelné, že když maminka zemřela náhle, je to o to těžší, že jste neměla možnost se na to ani trochu připravit. Píšete, že vše v tu chvíli zůstalo na Vás, přesto jste zvládla zavolat pomoc.

Úmrtím blízkého člověka se život jeho blízkých často velmi mění. U pečujícího příbuzného je ta změna ještě o to větší, přišla jste nejen o maminku, ale také o náplň času, když už nebyla potřeba Vaše každodenní péče. Navíc změna bydlení a ještě stěhování do jiného města, to jsou všechno velmi náročné změny. Je pro mě pochopitelné, že není snadné si na to zvyknout, že Vám maminka velmi chybí. Oceňuji, že sama hledáte, co by Vám pomohlo, že byste si ráda o tom s někým promluvila. To je samozřejmě možné. Nejsnadnější může být zavolat na některou z linek důvěry, kde můžete anonymně mluvit o smutku i ztrátě maminky. Pokud byste stála spíše o osobní setkání, můžete oslovit některého z poradců pro pozůstalé, psychologů nebo psychoterapeutů. Na lince důvěry nebo např. v Poradenském centru v Kralupech nad Vltavou Vám mohou pomoci s vyhledáním vhodných kontaktů.

Přeji Vám, abyste našla místo, kde můžete o svém smutku mluvit.

S úctou

Barbora Váchová