Tatínek zemřel a máme strach o maminku. Jak rozeznat normální truchlení od závažnějších problémů?

Dobrý den,

pochopila jsem, že máte starost, aby maminka nenásledovala tatínka, aby nezemřela proto, že nyní zůstala sama.

Obávám se, že tato úmrtí opravdu nastávají v rámci procesu truchlení, kdy pozůstalý partner zakouší život bez zemřelého, učí se být bez něho a hledá způsob a smysl následného života. To je určitě pro staršího člověka velmi náročné a je to zdrojem mnoha pochybností a trápení, může to být dokonce velmi vysilující.
S úmrtím dlouholetého partnera nekončí jen vše, na co byla maminka zvyklá, ale odchází i mnoho ze společné minulosti, partner na sdílení, někdo, kdo je s jejím životem doslova srostlý. Symptomy, které popisujete (ztráta smyslu života, nechutenství, nechuť k léčení jako zlepšení kvality života atd.) patří k truchlení a nemusí nutně znamenat, že pozůstalý zemře, i když v této fázi je smrt přáním mnoha ovdovělých lidí. Opravdu pro ně může být zcela nepředstavitelné pokračovat v životě bez partnera. Žít v osamění, bez vrstevníka, který má stejné vzpomínky a zkušenosti, je něco, co je možné nechtít a necítit se na to. Je to normální fáze truchlení, ale, máte pravdu, u starých lidí se může stát, že už z ní nevystoupí.

To, co pro maminku můžete udělat je, že si s ní budete povídat o jejích potřebách a pocitech. Respektovat, jak to má, i když je na místě poskytovat jí svůj pohled na věc – ne jako nesouhlas, ale jako alternativu. Můžete jí věnovat pozornost jako člověku, který je ve zcela nové situaci, nedobrovolně, a potřebuje znovu nastavit úplně vše, což je opravdu nesmírně těžké. Zkoumat spolu s ní, co by teď šlo a co prostě nezvládne. Také je dobré netlačit. Nevíte, jaké je v jejím věku ztratit celoživotního partnera a nevíte, co všechno to pro ni znamená. Zkuste ji vyzývat ke sdílení, aby Vám její prožitek byl bližší a ona měla komu říct, jak to pro ni opravdu je. Maminka může být ve stavu, kdy nic prostě měnit nechce, nechce být v životě bez tatínka. Můžete pro začátek chápat, že se teď na spoustu životních výzev necítí a nechce jim čelit. Poskytovat pochopení a podporu v situaci, kde maminka právě je, než se snažit ji hned zlepšit a napravit. Ne, že by to nebylo třeba, ale maminka by to mohla brát jako další nepochopení a cítit se o to víc osamělá.

K Vaší otázce po signálech následné smrti v truchlení: opravdu není možné je předpovědět. Někteří lidé odchází pomalu, už nenajdou tu jiskru a sílu k dalšímu životu. Jsou ale i lidé, kteří vypadají optimisticky, a přesto jim jednoho dne dojde síla. Nevím, jestli je v silách ostatních to změnit. Pokud ano, pak respektem, pochopením a velmi opatrným dodáváním smyslu zvenčí. Mnoho lidí tuto fázi překoná i přes počáteční zoufalství a podaří se jim vytvořit nové bytí bez zemřelého. Porozumění blízkých je jistě nezanedbatelný faktor. Snad se to povede i u Vaší maminky.

Zuzana Vondřichová