Během 5 let mi zemřelo několik blízkých. Nejsem schopná navázat vztah. Je lepší o minulosti nic neříkat?
lorem ipsum...
V průběhu pěti let Vám zemřelo několik blízkých. Nejprve kamarádka v necelých čtyřiceti letech. O rok později pak dcerka. Píšete, že poslední kapka byla, když o tři roky později zemřel Váš přítel. Je Vám 50 let. Dlouho jste se s tím nemohla smířit, respektive žít dál. Žijete sama, staráte se o 81letou babičku. Píšete, že nejste schopná navázat vztah. Zamýšlíte se nad tím, že možná je to tím, že se nechcete spokojit s každým. Po všem, co jste prožila, si připadáte jako “stará duše, která je tu jen ke koukání zdaleka”. Když už dojde na setkání, vadí Vám od mužů soucit a lítost. Přemýšlíte, jestli není lepší o Vaší minulosti nic neříkat. Zároveň si jste vědoma toho, že “tyhle věci” většinou člověka dostihnou, když to nečeká. Hledáte názor odborníka a ptáte se, co dělat.
Dobrý den,
máte za sebou opravdu těžké období. Zažila jste náročné, těžké a smutné věci a nyní byste ráda žila dál, naplno a mile. Zároveň je pro Vás nyní těžké najít si partnera. Ono je to náročné samo o sobě – zralí lidé už mají své představy a požadavky a je méně přijatelné se přizpůsobovat, snížit svá očekávaní a většinou to ani nedává smysl. Také mají možná jiné potřeby než mladí a vztahově i životně nezkušení. Lidé hledají ve vztahu sycení různých potřeb a pokud se to hodně liší (například hledání blízké duše oproti samotným sexuálním zážitkům), dochází často ke zklamání na obou stranách. Navíc máte dojem, že ve Vašem případě to komplikuje i Vaše minulost – získala jste bolestné zkušenosti a ty mohou ovlivňovat Vaše hledání dalšího vztahu. Může se stát, že Vám druhá strana nenabídne takové porozumění, jaké byste potřebovala, pokud nemá podobnou zkušenost. Tato zkušenost je nepřenositelná a je opravdu velmi obtížné ji sdělit a sdělit i to, jakou byste potřebovala jejich reakci. Potenciální partneři Vám nabízí lítost nebo soucit a to neodpovídá Vašim potřebám.
Snažím se to představit – znamená to, že Vás jejich soucit dojme a vrátí Vám Vaše bolestné vzpomínky? Nebo to vadí z jiného důvodu? Přemýšlím, co by Vám mohli jiní lidé nabídnout a jak by se mohli dozvědět, co potřebujete, aby Vás to nezraňovalo.
Soucit je v tomto případě na místě, měla jste to vážně moc těžké a nebylo by vhodné, kdyby partneři reagovali bez povšimnutí. Přitom je srozumitelné, že na partnerské schůzce nechcete být kontaktována s bolestnými pocity nebo jinak poutat pozornost k smutným záležitostem Vašeho života. Možná byste mohla zkusit určit, co by pro Vás bylo příjemné a sdělovat to lidem kolem ještě před tím, než jim vylíčíte svůj příběh. Něco jako: „Měla jsem to náročné, povím ti o tom, ale chtěla bych, abys to přijal bez komentáře, nechci se k těm pocitům nyní vracet …“. Snad správně rozumím tomu, že si chcete udržet své vlastní hranice a pouštět se ve vyprávění i pocitech jen tam, kde Vám to v danou chvíli přijde bezpečné nebo příjemné. Také ale předpokládám, že je pro Vás možná lepší být autentická a nezastírat svůj život, dát druhé straně vědět, co zažíváte nebo jste zažila. Jinak by hrozilo, že se k Vám druhý bude chovat méně citlivě, než byste potřebovala.
Také teď nevím, jestli jsem Vám nabídla, co potřebujete, protože nevím, jestli jsem dobře odečetla, co Vám na dané situaci nevyhovuje. Napadá mě proto, že bych Vám ještě doporučila probrat to s někým v osobním dialogu (s kamarádkou, jiným blízkým člověkem, případně s psychoterapeutem), kterému byste mohla dobře vysvětlit svá očekávání a společně byste hledali způsob, jak takové situace zvládnout, abyste neměla další nepříjemné zážitky.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
