Dědeček zemřel doma v péči mobilního hospice. Babička si myslí, že ho zabili. Jak o tom s babičkou mluvit?
lorem ipsum...
Váš dědeček téměř před rokem zemřel na pokročilé onkologické onemocnění doma v péči mobilního hospice. Vaše babička to celou dobu považuje za úmrtí vinou hospice, ne vinou rakoviny. Hospic Vám doporučoval dědečka nenutit do jídla. Když začal mít dědeček potíže s polykáním, dohodli jste se na vysazení léků. Babička nechtěla s nikým z domácího hospice mluvit. Opakuje, že všichni lidé z Vaší vesnice, o které hospic pečoval, také zemřeli. Problém je i fakt, že podle propouštěcí lékařské zprávě byl dědeček téměř zdravý. Do telefonu Vám ale z nemocnice řekli, že se dědeček možná rána nedožije. Ptáte se, jak s babičkou o tom mluvit. Chcete zabránit tomu, aby zemřela s představou, že jste dědečka zabili tím, že jste se obrátili na domácí hospic. Navštívit poradnu pro pozůstalé nebo psychologa babička odmítá.
Dobrý den,
mrzí, že se Vaše babička zatím nesmířila se smrtí dědečka ani se závěrečnou péčí o něho. Popisujete, že babička Vaše vysvětlení neposlouchá. Možná by tedy teď mohlo být lepší, abyste jí to nyní už nevysvětlovali, protože tak narůstá pocit neporozumění na obou stranách. Je možné, že k pochopení dospěje babička později.
Zatím by snad mohlo být prospěšné, abyste jí dávali najevo, že chápete její trápení, nemožnost se se smrtí dědečka smířit. Snad by šlo i přijmout, že pokud babička nyní vnímá zaměstnance mobilního hospice jako zabijáky, nechce o nich mluvit a nechce slyšet, že se starali v rámci svého poslání a nechtěli trýznit dědečka nucením do jídla nebo další nadbytečnou léčbou. Racionální argumenty jsou v tuto chvíli asi zbytečné. Vaše babička je spíš v negativním emočním zajetí své ztráty. Chápat, že se jí nelíbí nic z toho, co se stalo a cítí vše jako nespravedlnost, protože asi raději věřila lékařské zprávě, že dědečkovi v podstatě nic není. Nesouhlas, nespravedlnost i nevděk mohou být součástí babiččina truchlení. Chápu, že je to pro vás ostatní velmi nepříjemné, také truchlíte, a navíc si musíte hájit, že jste se dobře rozhodli. Pokud to jde, myslete na vzájemnou podporu ve snášení těchto útrap, opravdu to může být velmi zatěžující, obzvlášť pokud je situace dlouhodobá, jak se to stalo ve Vaší rodině.
Moje představa jde k tomu, že pokud babička začne cítit bezpečí a pochopení, třeba i toho, že se jí to nelíbí, mohlo by se časem podařit, aby naslouchala i Vašim myšlenkám a přijala i možnost, že dědečkův stav byl nezvratitelný a vy jste volili variantu péče, která vám přišla adekvátní k této situaci. Rozumím tomu, že Vám záleží na tom, aby babička zvládla k přijetí situace dojít. Také mi to připadá důležité. Zároveň mi asi připadá důležitější, aby babička žila zbytek svého života s pocitem, že ona sama je mezi lidmi, kteří se jí snaží chápat, i když mají jiné názory. Aby neměla dojem, že ji tlačíte někam, kde zatím nemůže být a že může vidět svět po svém, i když to je zcela odlišné od ostatních příbuzných.
Nemyslím si ale, že je třeba, abyste předstírali, že jste změnili své postoje. Jen by snad mohlo pomoci konstatovat, že vnímáte, že to vidí jinak a že je Vám třeba líto, jak se trápí. Z Vašeho e-mailu je zjevná starost o babičku a její pohodu. Tak zatím můžete babičce aspoň dávat najevo, že byste prostě jen byli rádi, kdyby jí bylo líp a rádi jí podpoříte v hledání její cesty.
Obdivuji Vaše odhodlání udělat pro babičku věci tak, aby se mohla na světě i po smrti dědečka cítit dobře. Přeji Vám hodně sil a trpělivosti.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
