Před půl rokem mi zemřel milovaný člověk. Mívám o něm sny a stále truchlím. Proč se mi to děje?

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru, se kterou se na nás znovu obracíte.

Procházíte teď velmi náročným obdobím, kterému se odedávna říká “truchlení”. I když to možná zní archaicky, přesně vystihuje to, co člověk zažívá — a také potřebuje zažívat.
Během takového času se děje přesně to, co popisujete. Musím říct, že nemáme žádný lepší návod, jak projít procesem vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého než ji “odtruchlit “. Léky sice můžou člověku utlumit bolest nebo otupit prožitky, ale nevyřeší to, že se potřebuje sám v sobě vyrovnat s tím, že vztah, se kterým možná počítal do budoucna, nebo minimálně se kterým byl identifikovaný, skončil. Někdy se říká, že člověk potřebuje projít procesem změny své vlastní identity — ve smyslu vnímání sebe sama. Předtím se vnímá jako součást vztahu, dvojice, pak musí “znovuobjevit” sama sebe jako individualitu. Vím, že se to možná snadno říká, ale je to bolestivý proces, kterým musíme projít každý, kdo někoho blízkého ztratil.

Důležité je uvědomit si, že to je zkušenost, která nás všechny spojuje, jsme v ní v podstatě jako lidské bytosti stejní. Musíme počítat s tím, že to může trvat dlouho, přesně jak Vám řekl Váš psychiatr.
Co je ale také důležité, uvědomit si, že v tom člověk nemusí být sám a že je dobré říct si o pomoc.

Sama píšete, že máte dobrou zkušenost s psychoterapeutkou — myslím, že je opravdu užitečné dovolit si nějakého takového průvodce tím procesem, mít podporu a zázemí, které je vždy nehodnotící, soucitné a trpělivé.

Pokud Vás teď mohu nějak podpořit, myslím, že by bylo dobré znovu kontaktovat psychoterapeutku a nějaký čas ji přizvat k tomu, čím teď procházíte. Není dobré se uzavírat do své samoty a smutku — i když chvílemi to člověk potřebuje.

Myslím na Vás a přeju Vám, abyste našla co nejvíc podpory a laskavé péče ve Vašem okolí i v sobě samé.

Ilona Peňásová