Nádor břišní slinivky - jaká je prognóza?

Vážená paní Jano,

odpovídá Vám lékařka i psychoterapeutka:

Nádory slinivky patří bohužel mezi ty zrádné, které může být skutečně těžké odhalit. Není neobvyklé, že je nemocný sledován, léčen i operován s diagnózou zánětu slinivky, a teprve další průběh odhalí, že potíže jsou nádorového charakteru. Stejně jako u jiných nádorů, nelze ani u nádorů slinivky říci, kdo a proč onemocní; i když samozřejmě existují rizikové faktory, jako je kouření nebo alkoholismus. Faktem ale zůstává, že nádor slinivky postihuje i nekuřáky a abstinenty.

Pokud máte možnost, obraťte se na nemocnici, kde je tatínek sledován, a zkuste zjistit, zda nemají paliativního lékaře, případně zda se v místě Vašeho bydliště nenachází hospicové zařízení — pomocí Vám může být Adresář služeb. Paliativní medicína a hospicová péče jsou zaměřeny právě na zmenšení utrpení nevyléčitelně nemocných. Prioritou je ovlivňování průvodních příznaků, které s sebou tyto nemoci nesou, to znamená bolest, dušnost, nevolnost, teploty a podobně. To, že jeden den je lepší a druhý horší, je normální. I u zdravých momentální stav kolísá, jen to není zdaleka tak výrazné.

A určitě neváhejte a nebojte se otevřeně si promluvit o svých obavách s tatínkem. Nebojte se plakat společně, vždyť máte proč! Silní můžete být spolu. Někdy může snaha o to být silný (ze strany pečujících i ze strany nemocného) vystavět stěnu. Všichni pak v nejlepší snaze zůstavají se svými pocity, obavami i nadějemi navzájem izolovaní a osamocení a to určitě není dobře. Jen otevřený, citlivý rozhovor pomůže všem zjistit, co by si přál nemocný, jaká má očekávání, čeho se bojí, v co ještě doufá a co by třeba vůbec nechtěl.

Ptáte se, jak se může tatínkův stav vyvíjet dál. Můžete si přečíst na našich webových stránkách o možném průběhu a očekávatelných příznacích . Obvykle tito nemocní slábnou, spí stále více, mají stále méně sil na komunikaci s ostatními. Ne všichni nemocní s nádory mají bolesti. Právě zdravotníci z oblasti paliativní medicíny a hospicové péče Vám mohou poskytnout oporu a tímto těžkým obdobím Vás provést.

Přeji Vám hodně společných sil a odvahy na další cestě.

S úctou

MUDr. Irena Závadová

Vážená paní Jano,

píšete o těžké zkušenosti, kterou teď všichni doma procházíte. Váš tatínek je vážně nemocný, perspektiva není moc nadějná, je to samozřejmě obtížný proces se s takovou situací vyrovnat. Zároveň nemůžete dělat nic jiného, než to, co děláte — pomáháte, a postupně se se situací sžíváte. Nemůže to jít rychle a nemůže to nebolet.

Na druhé straně je to teď Váš společný čas, kdy můžete s tatínkem i maminkou být dohromady, podporovat se navzájem a sdílet, co zažíváte, a vracet se k tomu, co jste společně prožili. Prožitky sounáležitosti a lásky jsou tím, z čeho člověk čerpá sílu a oporu pro těžké životní okamžiky.

Můžete také vyhledat pomoc psychologa nebo psychoterapeuta, který by vás na této cestě doprovázel. Mohl by být zázemím, kde můžete cokoli říct a prožívat — i to, před čím třeba chcete své blízké doma chránit. Taková podpora v krizové situaci je také zdroj úlevy. Mohla by ho také využít samozřejmě i Vaše maminka. Pro většinu lidí je úlevné a podporující svou bolest sdílet, ne s ní zůstat sám.

Milá Jano, myslím na vás. Nezapomínejte prosím také na péči o sebe, na odpočinek a obnovu vlastních sil.

S úctou

Mgr. Ilona Peňásová