Z vigilního komatu zpět do života

Vážená paní Knězová,

chápu, jak je to pro Vás složité a jak Vás asi stav vašeho tatínka trápí. Je ale obdivuhodné, že jste se nevzdali a máte i nadále sílu a odvahu o tatínkovo zdraví bojovat. Máte pravdu, že na takovou událost člověk nikdy není připravený a je obtížné se s ní ze dne na den vyrovnat. Proto se netrapte tím, že Vám zpočátku nešlo s tatínkem mluvit. Naopak Vás obdivuji, že se nevzdáváte a hledáte další řešení, jak tatínkovi pomoci.

Vážný úraz hlavy s poškozením mozku je onemocnění závažné a není možné dopředu přesně odhadnout, jak se stav bude vyvíjet. Stav bezvědomí nebo kómatu je vlastně takovým „oddychovým časem“ pro mozek, který tak šetří všechny síly na to, aby mohl regenerovat, tedy uzdravovat se – mozek sice neumí poškozené neurony nahradit, ale pokud nedošlo k úplnému zničení tkáně, může postupem času dojít k uzdravení a obnovení funkce, tedy „probuzení se“.  Podle toho, co popisujete, se opravdu zdá, že Váš tatínek začíná na určité věci reagovat. Nedokážu Vám sice napsat co to znamená, to jen podle popisu nepoznám. Píšete, že lékaři Vám příliš naděje nedávají, kdežto sestřičky o určitém pokroku mluví. Chápu, že tyto rozporuplné informace Vás matou, střídavě povzbuzují a zase srážejí na zem. Opravdu Vám nemohu napsat, na čí straně je pravda. Ale i pro mě jako pro lékařku jsou při léčbě informace zdravotních sester o stavu pacienta velmi důležité, protože jsou s ním v kontaktu 24 hodin denně, při mnoha úkonech denní hygieny, výživě, péči o kůži, informace si předávají, a proto jsou jejich poznatky o stavu pacienta i pro lékaře neocenitelné.

Ptáte se také, jak s tatínkem mluvit a komunikovat. Důležité je mluvit s láskou, trpělivostí a pravidelností. Existuje také tzv. metoda „bazální stimulace“, je to celkový přístup k osobám s různým postižením a používá se i u pacientů v kómatu a bezvědomí. Snaží se citlivě a účinně o komunikaci, stimulaci a podporu uzdravování. Podívejte se na http://www.bazalni-stimulace.cz/, kde si můžete o této metodě přečíst více. Najděte si na těchto stránkách desatero komunikace, je to deset jednoduchých pokynů, které by Vám mohly pomoci s tatínkem lépe komunikovat, tedy nejen mluvit, ale vzájemně se podporovat. Například je důležité se s tatínkem přivítat a rozloučit vždy stejnými slovy (stejný pozdrav a stejné rozloučení a oslovení), které by měla používat celá rodina a příchozí. Na začátku návštěvy se ho dotkněte vždy na stejném místě (například na levém rameni) a pozdravte ho, tomu se říká iniciální dotek, kterým dáváte pacientovi najevo svůj příchod a znamení, že s ním chcete komunikovat. Způsob pozdravu a toto místo, tedy místo tohoto „iniciálního doteku“ (tedy například iniciální dotek: levé rameno) je dobré zapsat na cedulku a pověsit někam k lůžku nemocného, aby ho stejně opakoval i každý příchozí. S tatínkem hovořte zřetelně, jasně a stejně jako dřív, nepoužívejte tedy například zdrobněliny, pokud jste je dřív  při společném rozhovoru nepoužívali apod. Dejte mu dostatek času, aby mohl na Vaše slova reagovat. Snažte se omezit hluk z okolí a vše, co by Vás rušilo.

Pokud by Vás tato metoda zaujala, zkuste se poptat, zda někdo z rehabilitačních sester nebo ošetřujícího personálu není v této metodě vyškolený. Můžete najít i někoho v okolí, kdo by za tatínkem docházel, aby ho mohl tímto způsobem stimulovat a naučil Vás s ním lépe komunikovat.

To, jestli se pacient uzdravuje, je jen těžko nějak měřitelné, mohou se dělat specializované vyšetření mozku, aby se zjistilo, jak tkáň vypadá a reaguje (CT vyšetření, magnetická rezonance, EEG a podobně), ale je vždy nutné zvážit, jestli je to nutné; někdy to totiž je pro pacienta zbytečná zatěž. Důležitý je pravidelný kontakt a laskavá péče. Nebojte se zeptat lékaře a zdravotních sester, kteří ho ošetřují, na všechno, co Vás zajímá. Oni jsou s ním v každodenním kontaktu, a tak mohou nejlépe posoudit, jak se jeho stav vyvíjí.

Přeji Vám mnoho štěstí, trpělivosti a sil do nového roku, aby byl pro Vás i Vaši rodinu rokem příznivým a přinesl Vám novou naději.

S pozdravem

Jana Michlová