Co cítí člověk v agonii?

Dobrý den,

nejprve bych Vám chtěla napsat, že jste projevila velkou osobní statečnost a odvahu, když jste Vaší mamince splnila její přání a umožnila jí i v těžké chvíli umírání zůstat doma, tedy ve známém a bezpečném prostředí, ve kterém si přála zůstat.

Většina lidí umírá jinak, buď náhle, nebo v ústavu či nemocnici, takže jejich blízcí nejsou vystaveni projevům umírání, které leckdy opravdu mohou být zápasem o poslední dechy a jimž agonie často předchází.  Není to tedy žádné procházení růžovou zahradou, ale opravdu údolím stínů smrti. Pokud jste tedy maminku doprovázela, byla to jistě nelehká cesta a netvrdím, že se Vaší mamince odcházelo lehce, ale jistě pro ni celá situace byla snesitelnější, pokud jejím přáním bylo zůstat doma ve Vaší blízkosti. Ale on ani příchod člověka na svět není bez námahy a mnoha vzdechů a odchod ze světa je vlastně proces tak trochu podobný…

Nejsem Vám přesně schopná napsat, co vlastně člověk v agonii vnímá nebo jak se cítí, ale je pravděpodobné, že podvědomě přítomnost blízkého člověka vnímá. Známé hlasy, doteky… to vše může i člověku v agonii zprostředkovávat pocit klidu a bezpečí. Zdá se mi, že si vyčítáte, jak jste o maminku v posledních dnech před smrtí pečovala, a obáváte se, že trpěla velkými bolestmi a nepohodou. Z toho, co popisujete, se mi ale nezdá, že by její projevy byly známkou velkého utrpení. Jak už jsem psala, umírání není jednoduchý proces, v organismu dohasínají životní funkce a postupně selhávají různé orgány a agonie je jakousi adaptací  organismu na tyto zhoršené podmínky, právě proto, aby utrpení nebylo příliš veliké. Zrychlené dýchání i vzdechy, grimasy, to vše může k umírání patřit a rozhodně si nevyčítejte, že jste něco zanedbala nebo udělala špatně. Naopak si myslím, že jste udělala pro maminku vše, co bylo ve Vašich silách, a Vaše doprovázení pro ni jistě bylo posledním velkým darem. Myslím, že by Vás to nemělo trápit, ale naopak dodávat sílu do dalších dní. Smutek můžete překonávat s vědomím, že jste mamince splnila její přání odejít ze života v klidném a bezpečném prostředí domova, bez pocitu osamění, bez utrpení a s doprovodem nejbližšího člověka.

Nelze nic jiného, než Vám vyslovit obdiv a popřát hodně sil do dalších dní.

S úctou a pozdravem

Jana Michlová