Byla pitva nutná?

Dobrý den,

je mi líto, že Vás zároveň se smrtí blízkého člověka potkala tak nepříjemná a zraňující zkušenost.

Pitva zemřelého člověka je ze zákona povinná v některých závažných případech, jako je podezření na násilné okolnosti smrti apod. Pokud zemře člověk v nemocnici, záleží pouze na rozhodnutí lékaře, zda si pitvu vyžádá či ne. Pitva se vyžaduje hlavně v případech nejasného a neočekávaného úmrtí a lékař není povinen v tomto případě zohledňovat přání zemřelého nebo jeho rodiny.

Praxe ovšem bývá taková, že pokud to opravdu není nezbytně nutné, tak se pitva neprovádí. Pokud je nutné pitvu provést, měly by být ostatky člověka uvedeny do důstojného stavu. Vlastně by ani při zběžném pohledu nemělo být nic poznat, čisté oblečení (pokud je dostupné) u zemřelého musí být samozřejmostí.

Souhlasím s Vámi, že Vámi zmiňovaný postup nemocnice po úmrtí Vaší babičky nebyl eticky v pořádku. Po právní stránce nelze vznést námitku proti rozhodnutí provést pitvu, ale způsob komunikace a péče o zemřelého jistě nelze lidsky hodnotit jako správný.

Doporučila bych Vám se v úmrtním listu podívat do kolonky, kam se píše nařízení lékaře (je to v dolní polovině první strany úmrtního listu), zda byla pitva opravdu nařízena. Pokud lékař pitvu nepožaduje, píše se tam obvykle „pohřeb v zákonné lhůtě“.  Jestli pitva nařízena nebyla, bylo by možné si u vedení nemocnice stěžovat a dopátrat se, kdo a proč pitvu provedl. Také si můžete na lidsky nevhodný způsob komunikace a nedůstojné zacházení s tělem zemřelého stěžovat u vedení nemocnice nebo u zřizovatele nemocnice. Můžete také podat stížnost na nevhodné jednání lékařů u České lékařské komory. Výsledkem stížnosti by měla být omluva od zodpovědných pracovníků.

Rozmyslete si ale dobře, zda Vám stížnost opravdu uleví od Vašeho trápení a zda případná omluva pro Vás bude dostatečnou satisfakcí. Rozumím a považuji za správné, že se Vám nedůstojné zacházení s tělem Vaší babičky nelíbí. Důstojnost člověka ale naštěstí není jen o tom, jak se s tělem po smrti zachází. Tělo je jen schránka, není to osobnost člověka. Myslím si, že případy, kdy příbuzní smrt blízkého člověka přejdou bez rozloučení, jsou možná závažnějším pošlapáním lidské důstojnosti, než jistě neprofesionální zacházení s tělem Vaší babičky cizími lidmi v nemocnici.

Zkuste si tedy uchovat v mysli vše, co Vám po babičce zůstalo. Vaše vzpomínky Vám nikdo nemůže vzít ani znehodnotit, připomínejte si babičku takovou, jaká opravdu byla. Smrt je konec života, ale naši mrtví s námi zůstávají v našich vzpomínkách i jako připomenutí naší vlastní konečnosti. Vraťte tedy babičce její lidskou důstojnost vzpomínkou na ni, netrapte se příliš tím, co se stalo a stát se nemělo. Chápu, že celá situace je pro Vás bolestná, ale věřím, že časem ve Vás převládnou ty pěkné vzpomínky, budete je moci předávat dál a zachovat tak památku života Vaší babičky.

S přáním všeho dobrého

Jana Michlová