Děda čím dá víc spoléhá na pomoc od druhých a očekává ji i v činnostech, které by mohl zvládat sám. Nechce se mu do žádné činnosti, co s tím?

Vážený pane Františku,

je samozřejmě pravda, že je důležité, aby starý člověk nerezignoval a nepřestával se snažit zvládnout obvyklé činnosti – je ale také třeba počítat s tím, že skutečně přijde čas, kdy už na tyto činnosti sám nestačí. Může ztrácet nejen sílu a obratnost, ale i motivaci – nic z toho se mu nedá dávat za vinu.

Jediné, co můžete dělat, je mluvit s ním o tom – jestli máte pocit, že to je z jeho strany nějaká „schválnost“. Pokud by to tak bylo, je pak otázka, co vlastně ten starý člověk potřebuje. Někdy jde jen o to, že nepotřebuje jen jídlo, teplo a klid, ale především pozornost druhých, komunikaci, přítomnost někoho dalšího. A také respekt k určitým zvláštnostem či osobitostem. Samozřejmě to občas vyžaduje od druhých hodně trpělivosti, ale myslím, že se dá jednoduše říct, že si ji zaslouží.

Napadá mě, že pokud chcete, můžete se obrátit také na dědečkova praktického lékaře a probrat s ním, zda podle jeho názoru je dědečkovo chování adekvátní – ve smyslu zdraví a jeho schopností. Problém někdy bývá, jak už bylo řečeno, v motivaci – zjednodušeně – zda dědečka ještě život „baví“.

Je také otázka, zda by Vám a Vašim příbuzným nepomohlo zapojit do péče např. agenturu domácí péče. Poraďte se o tom s dědečkovým s lékařem.

Přeju Vám i Vašemu dědečkovi, abyste našli nejlepší možný způsob péče, který Vám všem bude vyhovovat, a užili si ještě spolu spoustu příjemných chvil.

Ilona Peňásová