Po úmrtí manžela Neumím si dát tu hodnotu, abych žila pro sebe. Jak najít něco, co by mě potěšilo? Z toho, co mě bavilo dřív, nefunguje nic. Jak je to možné? Je opravdu možné, aby takové trauma změnilo absolutně, al

Milá Ivano,

Vy to asi nevnímáte, ale mně připadá, že jste od Vašeho minulého dopisu přeci jen někam pokročila. Vyhledala jste psychiatra a podařilo se Vám potkat takového, v němž cítíte oporu a máte k němu důvěru. Rozhodla jste se zkusit začít chodit do práce. Chystáte se na skupinovou psychoterapii. Navštěvujete se s přáteli, chodíte do přírody. Objednala jste si zájezd k moři. Rozumím, že Vás to všechno stojí hodně síly a chybí v tom zatím jakákoli radost, ale vnímám Vaši vůli k životu.

Buďte trpělivá, 7 měsíců truchlení je stále v rámci širší normy. Individuální rozdíly jsou dány také tím, jak silný byl vztah, o nějž člověk přišel, jak velká míra vzájemnosti. U Vás byla velká, proto není divu, že si těžko zvykáte na samotu. To, co prožíváte, jen ztěží může pochopit někdo, kdo to neprožil. Nezlobte se na přátele, kteří Vám moc nerozumějí. Zkuste hledat spíš to, co Vás spojuje, v čem si jste blízcí, než to, co Vás rozděluje a v čem Vás nedokážou dostatečně pochopit.

Připadá mi jako dobrý nápad Váš návrh dávat si na každý den drobné úkoly a dělat drobné radosti dětem. Přidala bych k tomu jen — zkoušet přinášet drobné radosti i sama sobě. Asi Vám to teď připadá nemožné, nepředstavitelné, ale je dobré to zkoušet. Myslím, že jste to výborně vystihla, když píšete, že neumíte žít pro sebe. V tomhle nejste sama. Je spousta lidí, co mají strach ze samoty a nedokáží se těšit z toho, co život nabízí, protože hodnotu vnímají jen ve sdílení prožitků s druhými, s partnerem. Jedna psychoterapeutická škola mluví o postojových hodnotách a v souvislosti s tím se zabývá úvahami, že nejde jen o to, co člověk chce od života, ale i o to, co život chce od něj. Možná že od Vás život chce, abyste se naučila těšit se z něj sama o sobě. Zkuste si uvědomovat, co se Vám líbí, co Vám chutná, co Vám voní, co Vás dokáže aspoň trochu potěšit. Můžete tak najít cestu k sobě samé. Z toho, jak píšete a jak se nad sebou zamýšlíte, mám pocit, že jste k sobě velmi upřímná a otevřená možnostem vlastní proměny. To je velmi dobrý předpoklad pro psychoterapii, kam když svoje témata přinesete a budete s nimi pracovat, určitě Vás to posune o velký kus dál. Ve skupině lidí, z nichž si každý řeší nějakou svou bolest, můžete navíc najít pochopení, které jinde postrádáte.

Je dobře, že ani teď nezůstáváte se svým trápením sama, že jste se rozhodla se s ním znovu svěřit. Domnívám se, že dalším dobrým krokem bude osobní sdílení s druhými lidmi v přímém kontaktu, podporuji Vaše odhodlání tento krok uskutečnit. Zkuste jít stále dopředu a nevracet se zpět. Moc bych Vám přála, abyste dokázala ani ten zájezd k moři nevracet.

Každý nový zážitek Vás může posunout dál.

Přeji hodně síly, odvahy a vlídnosti k sobě samé na cestě.

Alexandra Lammelová