Jak se mám vyrovnat se s nečekanou smrtí tatínka?

Vážená Ilono,

první, co mne po přečtení u Vašeho dotazu napadlo, byla obecně známá pravda: jak kdo žije, tak i umře. Přijde mi, že Vás tatínek z našeho světa odešel razantně, prudce a zřejmě i lehkovážně. Chápu ale, že to ho u Vás neomlouvá. Máte také plné právo se na něj svým způsobem zlobit. Zůstal Vám a zřejmě i Vaší mamince něco dlužen. Možná vyslovení toho, co jste beztak všichni věděli, totiž že se máte rádi. Možná také více prostoru pro Vaši maminku – aby byla samostatnější. Možná více času pro Vás. A možná… Nechci ale v tom seznamu dluhů pokračovat.  Vám doporučuji, abyste jej už přestala psát a pokud možno i po sobě číst. Zkuste jiný seznam – soupis věcí, za které svému tatínkovi chcete poděkovat. Můžete o těch věcech přemýšlet nebo je dokonce doslova napsat na papír. Mohl by to být dobrý krok z kruhu výčitek. A ještě jedna obecná pravda na závěr: muži obtížně vyjadřují své city. Ale to Vy už víte.

Přeji Vám odvahu ke změně.

Martin Jára