Babička měla v rakvi otevřená ústa. Překvapilo mě to. Je to způsobeno posmrtně nebo mohla s otevřenými ústy zemřít?

Milá Kateřino,

je mi moc líto, že Vám zemřela babička, přijměte moji upřímnou soustrast. Píšete, že Vás překvapilo, že babička měla po smrti otevřená ústa.

Z mé zkušenosti je to poměrně časté, někdy nemocný v posledních okamžicích dýchá spíš pusou než nosem, někdy se ústa pootevřou po smrti s tím, jak povolí svalový tonus. Protože to nemusí vypadat úplně dobře, často příbuzní podloží zemřelému pod bradu smotaný ručník nebo bradu načas podvážou šátkem, aby ústa držela zavřená. Během několika hodin od úmrtí potom nastupuje posmrtná ztuhlost a ústa se již sama neotevřou.

Ale je to z mého pohledu spíše věc zvyku, někdo vypadá i s pootevřenými ústy zcela hezky a přirozeně, konec konců ani ve spánku nemáme všichni pusu zavřenou. Rozumím tomu, že Vás to mohlo překvapit, ale nevyvozovala bych z toho žádné závěry ohledně zvláštních okolností úmrtí.
Pokud ještě hodinu před smrtí babička telefonovala s příbuznými a zněla spokojeně, je zřejmé, že ke zhoršení došlo rychle a pokud se objevily nějaké nepříjemné symptomy, netrápily babičku nijak dlouho. Pro babičku byl asi tento průběh milosrdný, těžší to bylo pro Vás, že jste neměli šanci se na její odchod připravit a rozloučit se.

Moc na Vás myslím a přeji Vám, abyste se dokázali se smrtí babičky srovnat a vzpomínat na to hezké, co jste společně prožili.

S úctou

Kateřina Menčíková