Nedokážu pochopit, že maminka byla relativně v pořádku, během pár dnů se to výrazně zhoršilo a po dvou týdnech maminka umřela.
lorem ipsum...
Píšete, že jste se dva roky starala o maminku, která měla rakovinu žaludku. Popisujete, že po operaci bylo vše v pořádku. Maminka ale nechtěla jíst, byl jí zjištěn nádor na jícnu a lékaři Vám sdělili, že už pro maminku další léčba není. Píšete, že nedokážete pochopit ten rychlý obrat, kdy bylo u maminky vlastně všechno v pořádku. Během pár dní jste si měla maminku vzít z nemocnice domů, kde maminka po dvou týdnech zemřela. Celá rodina s pomocí pečovatelské služby jste o maminku pečovali.
Dobrý den,
píšete nám o tom, jak se vyvíjela maminčina nemoc. V posledních týdnech jste viděli u maminky velmi rychlé zhoršení, což může působit nečekaně nebo to ve Vás může vzbuzovat pochybnosti, jestli lékaři něco nezanedbali nebo neopomenuli. Je dobré se ujistit, že maminčino odcházení bylo v pořádku, abyste se nemusela ještě při truchlení trápit představou, že jste mohli něco udělat lépe nebo, že mamince někdo uškodil. Podle Vašeho popisu to vypadá, že maminka opravdu zemřela na příznaky své nemoci, které se již nedaly léčit a lékaři jí dopřáli umírání v klidu, mimo invazivní lékařské zásahy. U pacientů v terminálním stadiu často dochází k rychlému, skokovému zhoršení. Je možné, že Vaše maminka zpočátku vše zvládala lépe, měla ještě dost sil, a tak dokázala překonat bolesti nebo jiné nesnáze lépe. Postupem času už se mohla nejen zhoršovat její nemoc, ale také se mohlo stát, že jí docházely síly, ať už rozrůstáním nádoru, ale i vynaloženými silami na předchozí léčení a zvládání. Obvykle nejen tělo, ale i psychika pacienta, už nedovoluje další posilování, má tendenci spíše ke klidu a odlehčení. Je možné, že se to tak dělo i u Vaší maminky. Je zcela běžné, že v posledních dnech života už lidé nechtějí jíst ani pít, zatěžuje je to, a tím způsobem vlastně pomalu a v klidu opouští tento svět. Pro blízké a pečující lidi kolem to bývá těžké pozorovat, mají pocit, že jejich milovaný strádá a vysiluje se. Pacienti, přestože tak vlastně umírají, vnímají ale často tento stav jako snazší a klidnější než přísun jídla a pití, na jejich pozření nebo strávení už nemají sílu ani jim to nedává smysl. Umírající v této době také hodně spí a celkově odpočívají, člověk už nemá potřebu nic moc přijímat ani vydávat.
Z Vašeho e-mailu mám dojem, že Vaše maminka měla hodně péče a lásky celé své rodiny, byli jste u ní a snažili jste se jí zajistit veškerý komfort, který byl dostupný. Byli jste jí nablízku, i když třeba pro Vás to bylo najednou nepochopitelné a nečekané. Je pravděpodobné, že mamince jste již nemohli prodloužit nijak kvalitně život, ale určitě jste jí mohli poskytnout podporu v době umírání, což se stalo. To není málo a ne vždy je to možné.
Zuzana Vondřichová