Strýc chtěl před smrtí něco říct. Proč nemohl? A proč z úst vyteklo tolik slin?

Milá Veroniko,

je mi moc líto, že jste přišla o strýčka, kterého jste měla tak ráda. Ale zdá se mi krásné, že i když strýčkovo úmrtí proběhlo v nemocnici, byla jste v tu chvíli u něj, doprovodila ho, otřela mu poslední slzu z tváře.
Ptáte se, proč strýc nemohl v závěru života mluvit. Samozřejmě neznám podrobnosti jeho zdravotního stavu, ale děje se to poměrně často, že s tím jak ubývají nemocnému síly, ztrácí se i schopnost komunikovat s okolím. Takže umírající často vnímají, ale nemohou již verbálně reagovat. Také někdy vidí něco, co my nevidíme, někdy se zdá, že se jim v mysli vrací třeba něco z předchozího života nebo že se již nějak chystají na odchod jinam. Také to, že po úmrtí může vytéci z úst větší množství tekutiny z úst se děje častěji, s tím jak povolí tonus svalů, odchází nahromaděný sekret z polykacích či dýchacích cest.
Co přesně Vám chtěl strýc před svou smrtí povědět nebo ukázat se asi více nedozvíme, ale připadá mi velmi důležité, že věděl, že Vás má po boku a že ho máte ráda. Jste moc statečná, že jste mu byla v těžkých chvílích oporou a posilou a věřím, že i Vám teď vědomí, že jste byla s ním, pomáhá se s jeho smrtí vyrovnat.

S úctou

Kateřina Menčíková