Zemřela mi babička. Jsem jako malá loďka bez kormidla. Svět přestal být barevný.
lorem ipsum...
Píšete, že zemřela Vaše milovaná babička. Bylo jí sto let. Ona Vás od malinka vychovávala a byla Vám celý život nablízku. Píšete, že žijete sama v domku po babičce, kde pro Vás těžké se od věcí po babičce odpoutat. V mamince podporu nemáte. Máte syna, dvě vnučky, dva psy. Popisuje svoji pocity, jako by Vám uřezali větev pod nohama. Píšete, že babička tu už nechtěla být, tak jí přejete klid. Ale nevíte, co se sebou. Obecné rady znáte, ale říkáte si, že se asi vymykáte z normálu. Neumíte si představit život bez ní.
Dobrý den,
píšete o svém bolu a osamění po nedávné smrti milované babičky. Žila dlouhý a plný život a Vy jste ji měla jako podporu od útlého dětství. Babička toho hodně překonala a i tak zvládla být Vaší průvodkyní celých šedesát let. To je opravdu obdivuhodné a mě běží hlavou, jaké jste měla štěstí s tak milým a silným člověkem celý svůj dosavadní život.
Věřím, že je to nyní nepředstavitelné, nové a bolavé být bez ní. Opřít se o sebe a o ostatní, i když nejsou tak blízcí, být s babiččiným odkazem, ale už bez dalších společných hovorů a zážitků. Určitě budete potřebovat čas a klid, abyste se v této nové situaci zorientovala, naučila se jiným způsobům zvládání životních těžkostí.
Psala jste, že znáte a nepotřebujete obecné rady. Chápu to tak, že Vám chybí právě ta osobní podpora a rada, jakou by Vám poskytla Vaše babička. Umíte v sobě najít představu, co by Vám nyní babička doporučila? Byl by to klid a laskavost k sobě? Zaměření na Vaše vnoučata? Odpočinek po náročném období a čekání, až sama ucítíte, co potřebujete? Jak to udělala babička, když ztratila své blízké? Snad by to pro Vás mohlo být časem inspirující, pokračovat v silném životě, jako Vaše babička. Než to ale přijde, doporučuji Vám čas na truchlení, citlivost k sobě a klidně velmi pomalé kroky. Je to opravdu velká ztráta.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
