Otec má rakovinu a u matky pozoruji psychické výkyvy a problémy s řečí a pamětí. Jak ji přesvědčit k návštěvě lékaře?

Dobrý den, 

chování Vaší matky může souviset jak s jejím onemocněním mozku, tak se situací ohrožení, které může vnímat v rámci zhoršeného zdravotního stavu Vašeho otce. To, co popisujete, se opravdu někdy objevuje u lidí v silném stresu a zároveň to mohou být i jasné příznaky degenerativního onemocnění mozku. Bohužel, jsou to symptomy ohrožující a rozumím tomu, že potřebujete zjistit, co dál. Souhlasím s Vaším názorem, že je na místě kontaktovat odborníka.

Je zřejmé, že by bylo na místě, aby maminku prohlédl lékař. Obvykle bývá nejdříve dobrá porada s praktickým lékařem, který ji/vás obě může odkázat na další odborníky (psychiatrie, neurologie, geriatrie apod.). Myslím si, že matka může být nyní podrážděná i tím, že si sama trochu uvědomuje své selhávání a Vaše upozorňování jí může dráždit. Obvykle bývá lepší spíš vše formulovat jako podporu (“máš to teď těžké, ráda bych ti pomohla” nebo “když je táta pryč, trochu u tebe něco udělám, abys měla čas se s tím vyrovnávat ..”, “případně “mohli bychom se poradit s panem doktorem/doktorkou, jak ti ulevit, kdyby ses necítila dobře a bylo toho na tebe moc”). Je to méně zraňující než: ” máš tu nepořádek, ani nezvládáš vyvenčit psa”. Nevím, jestli to pomůže, aby byla maminka klidnější, ale určitě vám to nebude tolik zhoršovat vztahy a do budoucna byste s maminkou měly lépe nakročeno pro další vyjednávání. Nevím, samozřejmě jak vaše vzájemná komunikace vypadá, ale představuji si, že může být napjatá, a chápu, že to pro Vás může být nyní taky těžké, i Vy procházíte ztrátou a obavami o tátu a ještě jste zatížena stavem matky. Starosti s tím, co se u mámy doma děje mohou být velmi zatěžující. Snad by Vás mohlo podpořit právě vědomí, že by se třeba dalo s matkou lépe vyjednávat.

Doporučuji Vám kontaktovat praktického lékaře matky a domluvit se s ním, co pro ni může udělat. Sdělit matce, že byste ráda, aby jí bylo lépe, chcete jí pomoci a že se na radu lékaře zeptáte (pokud to jde, nedělejte to za jejími zády) a mluvte s ní hlavně o obavách o její zdraví, o své potřebě jí pomoci a zkuste s ní v klidu plánovat další kroky. Důležité, i když těžké, je neobviňovat a nekritizovat, spíš chápat, nabízet a budovat důvěru. Je možné, že na to maminka úplně nepřistoupí, vzhledem ke svému psychickému stavu, a pak je třeba se s praktickým lékařem domlouvat, zda je možné jí nabídnout nějako medikaci na uklidnění a, jak jsem již psala, konzultovat další kroky.

Přeji Vám hodně sil,

Zuzana Vondřichová