Babiččin stav se zhoršil, chce zůstat doma, ale potřebuje lékařskou péči. Jak se rozhodnout?

Dobrý den, Petře,

je vidět, že na sebe berete téměř neúnosnou zodpovědnost.

Sám to formulujete, že ve Vašem dilematu neexistuje rozhodnutí, které by vedlo ke splnění toho, co byste si s maminkou přáli — aby babička zůstala doma, jedla a nechtěla umřít.

Myslím, že smrti se v podstatě bojí každý — ale neznamená to, že člověk v konečné fázi života už zemřít netouží — přesto, že se bojí. Podle toho, co píšete, může to být právě situace Vaší babičky — sám píšete, že už taková chvíle byla. Pro babičku je již život zřejmě obtížný a ztrácí smysl — přepokládám, že to může být zjednodušeně řečno i důvod, proč nejí. I když je pro Vás jistě těžké to přijmout, můžeme tomu rozumět.

Pokud se babička hlavně bojí nemocnice, myslím, že je namístě respektovat její přání, aby zůstala doma.

Určitě by byla v této situaci výborná domácí hospicová služba — můžete ji u Vás zajistit?

Babička by měla i odbornou péči lékaře, eventuálně psychologa nebo duchovního, se kterým by mohla mluvit o svém strachu či dalších pocitech — a o něčem se nám opravdu lépe mluví s někým, koho tím nezarmucujeme, tedy s někým cizím. Zároveň byste dostali podporu i vy ostatní — pečující. Mohli byste se opřít o zkušenost a podporu těch, kdo se v takových situacích, jako je teď ta vaše, pohybují běžně.

Milý Petře, držím Vám palce, a prosím myslete také na sebe a své potřeby, a zkuste nebrat sám na sebe víc odpovědnosti, než člověk vůbec unese.

S úctou
Ilona Peňásová