Babička je v LDN, ráda bych se o ni starala doma, ale rodina mě moc nepodporuje. Jakou péči zajistit, co dělat?

Dobrý den,

moc mě mrzí, že stojíte před takovým rozhodováním a za pro Vás nepříjemných okolností. Předpokládáte, že babička umírá a zvažujete, jakou péči můžete zajistit. Váš text mi zní tak, že Váš mrzí především to, že by o babičku mohlo být dobře postaráno, kdybyste se v rodině dokázali dohodnout a péči si rozdělili. Dokonce přemýšlíte o tom, že byste péči o babičku převzala Vy sama bez pomoci mámy, ale zároveň je pro Vás těžké se k tomu odhodlat, když Vás nikdo v rodině v rozhodování nepodporuje. Je úplně v pořádku, že máte obavy a přemýšlíte, jestli péči zvládnete, myslím, že je užitečné si to dobře rozmyslet.

Vaše povídání na mě působí tak, že se v situaci cítíte hodně osaměle. Jako kdybyste se snažila sama vyvolat v ostatních pocit důležitosti tohoto času s babičkou. Pochopila jsem, že to prožíváte jako lítost nad tím, jak by to pro babičku mohlo být jiné a hezčí, kdybyste spolu všichni mluvili. Říkám si, že ta snaha ostatní přesvědčit může být hodně vyčerpávající, možná prožíváte i zklamání.

Přemýšlím o tom, jestli máte ještě chuť a energii zkoušet podporu v rodině získat. Chci ocenit Vaši snahu o domlouvání s rodinou i to, že jste zkusila nejspíš všechny možné varianty péče o babičku navrhnout. Zatím nikdo nenabízí pomoc. Možná může pomoci, pokud budete mít rozmyšleno, kolik času a energie do péče o babičku Vy sama můžete investovat, co je pro Vás reálné zvládnout bez pomoci ostatních. Říkám si, že když uděláte rozhodnutí, jak může dál péče o babičku vypadat, můžete se o něj opřít a předložit je ostatním členům rodiny jako návrh, do kterého se mohou nebo nemusí zapojit.

Nicméně může se stát, že na péči a rozhodování opravdu zůstanete sama. Nevím, jak se na péči o babičku doma dívá manžel, zda by Vás podpořil on. Už víte o možnosti dlouhodobého ošetřovného, což je skvělé, jen je třeba o něj požádat lékaře před propuštěním babičky z hospitalizace. Pokud by Vám zaměstnavatel potvrdil dlouhodobé ošetřovné, máte pak až 3 měsíce na to vymyslet, co dál. Za tu dobu se toho může hodně stát. Jak ve zdravotním stavu, tak i v zajišťování služeb, jako je např. jiná lůžková péče o babičku nebo zajištění pomoci doma od pečovatelské služby, agentury domácí péče nebo domácího hospice apod. Říkám si, jestli víte o tom, zda babička pobírá příspěvek na péči, ten by pak mohl být na úhradu služeb a péči použit.

Pokud o péči doma uvažujete, ptejte se lékaře v LDN, jakou péči bude babička doma potřebovat. Proberte s ním i časovou prognózu, abyste věděla, zda Váš pocit, že babička možná umírá, je namístě nebo zatím není stav tak vážný. Je to důležitá informace jak pro Vás, abyste mohla dobře zvážit své síly, tak pro hledání vhodného typu péče. Můžete se ptát, zda např. půjčit polohovací postel? Zajistit WC židli? Nebo je ve hře spíše hygiena na lůžku? Jaké léky babička užívá a jaká je forma podání léků? Je třeba péče zdravotní sestry? Jak je to u babičky s výživou? A další otázky, které si asi sama kladete.

Každý máme jen určité množství sil a proto je dobře mít nějaký záložní plán — třeba žádost v lůžkovém zařízení apod. Domácí péče není jediná správná možnost, i lůžková péče může být kvalitní a dostačující. Důležité je hlavně to, aby babička věděla, že jste při ní, že děláte, co je ve Vašich silách.

Pokud byste si chtěla o rozhodování promluvit s někým mimo rodinu, doporučuji poradny při hospicích, které lze většinou kontaktovat osobně i telefonicky.
Přála bych Vám, abyste našla cestu k rozhodnutí a aby Vám přineslo klid.

S pozdravem

Veronika Drnková