Babička prodělala těžkou mozkovou příhodu, ochrnula, má sondu. Je možné o ni v takovém stavu pečovat doma?

Vážená paní Ješová,

pokusím se odpovědět na Vaše otázky, i když úvodem je třeba říci, že moje odpovědi budou spíše obecného charakteru, protože k posouzení konkrétního případu Vaší babičky bych potřeboval více informací o míře současného postižení, o tom, jakými dalšími nemocemi Vaše babička trpí, ale zejména větší časový odstup od mozkové příhody. Právě další vývoj v následujících několika málo týdnech může lépe napovědět, zda je určitá naděje na zlepšení některých následků mozkové příhody a zda má cenu pokračovat v pokusech o rehabilitaci, ale také jak se Vaše babička na tuto nově vzniklou situaci adaptuje a jak jí bude zvládat po psychické stránce.

Podle Vašeho popisu se zdá, že i přes poruchu řeči Vaše babička rozumí tomu, co jí říkáte, a reaguje na to. To je velmi důležité. Pokud by se Vám podařilo si domluvit nějaká znamení na ano a ne, můžete se babičky zeptat jednak na to, co ji v tuto chvíli trápí (bolest, strach, osamění), ale také na to, co by si přála dál (být doma, bojovat za každou cenu a snažit se rehabilitovat, nebo nechat věci jít přirozenou cestou bez lékařských intervencí). To Vám může velmi usnadnit Vaše rozhodování.

Stav po mozkové příhodě není sám o sobě nemoc, která by měla jasně předvídatelný vývoj. Prognóza proto závisí na celkovém stavu, přidružených chorobách, ošetřovatelské péči a v neposlední řadě na psychickém naladění nemocné. Při těžkém postižení mozkového kmene je naděje na výrazné zlepšení pohybových schopností spíše malá. Stran polykacích obtíží je třeba ještě vyčkat, v určitém procentu případů se v týdnech následujících po mozkové příhodě schopnost polykat alespoň tekutou či kašovitou stravu a tekutiny vrátí. Je třeba říci, že výživa nasogastrickou sondou je pouze dočasné řešení. Sonda by neměla být zavedena déle než čtyři týdny, jinak hrozí komplikace v důsledku otlaků v průběhu sondy. Pokud se polykací obtíže během následujících týdnů nezlepší, je variantou zavedení trvalé sondy do žaludku přes stěnu břišní neboli PEG a následné podávání umělé výživy touto cestou. Před tímto výkonem je třeba dobře zvážit předpokládanou prognózu, ale také přání nemocné, pokud je schopna ho vyjádřit.

Na závěr bych Vás rád podpořil ve Vašem přání pečovat o babičku doma. Domácí prostředí a péče blízké osoby nemůže konkurovat i té nejprofesionálnější péči zařízení následné péče či domova pro seniory. Není třeba se obávat, že byste péči po technické stránce nezvládla. Na druhou stranu je třeba říci, že péče o takto nemocného může být velmi náročná a vyčerpávající časově, a to i vzhledem k tomu, že prognóza není v tuto chvíli lehce odhadnutelná. Je dobře, že jste si zajistila pomoc zdravotní sestry z agentury domácí péče (podávání léků, ošetřování ran či rehabilitace). Pečovatelky coby služba sociální zase mohou vypomoct s hygienou, podáváním jídla a pití atd., lze na ně využít příspěvek na péči, který v případě Vaší babičky může být až 13 200 Kč měsíčně. Rovněž si lze vypůjčit kompenzační pomůcky – ty v základní variantě může předepsat praktický lékař.

Chápu, že to není lehké rozhodování a často není možné předem odhadnout, co všechno sebou taková péče může přinést. Kdybyste během péče potřebovala obnovit síly a odpočinout si, můžete pro babičku využít odlehčovacího pobytu v některém ze zařízení hospicového typu nebo následné péče (např. na 14 dní a poté návrat do domácího prostředí). Kontakty na sociální služby najdete v registru MPSV. Z Vašeho dotazu je cítit velké odhodlání, proto si myslím, že je dobré to zkusit.

S pozdravem

Adam Houska