Děda umírá na karcinom plic, péče je pro mamku z mnoha důvodů velmi náročná a dál ji doma nemůže poskytovat. Chceme dědu umístit v hospici, ale odmítá podepsat souhlas.
lorem ipsum...
Vážená paní Čapková,
Děkuji Vám za Vaši otevřenost, se kterou jste vylíčila rodinnou situaci. To, že je pro Vás náročná, je zřejmé a pochopitelné. Falšovat dědův podpis na souhlas s umístěním do Domu péče bych Vám přesto nedoporučovala. Mohlo by to spíše zkomplikovat Vaše vztahy, než jim pomoci. A pravděpodobně by to komplikovalo i vztahy personálu tohoto zařízení a Vašeho dědy.
Vámi popisované dědovo chování velmi připisuji také tomu, že svoji nemoc a svůj stav nejspíše zatím nepřijal. Dva měsíce od stanovení diagnózy je krátká doba a o okolnostech jejího sdělení se nezmiňujete. Nevím ani, jak otevřeně s dědou o jeho onemocnění a obavách ze smrti hovoříte.
Pokud jste dědovi pro něj zřetelně vysvětlily své důvody pro rozhodnutí k ústavní péči, a on je neakceptuje, zeptejte se ho na jeho představu pokračování péče, ale i na jeho představu o nemoci a výhledu do budoucnosti. Na jeho strach z hospitalizace. Ta pro něj může znamenat např. zpřítomnění smrti, a proto se jí může bránit. Zjistěte jeho důvody, které pro své chování má. V této souvislosti popisujete jen jeho výčitky, které jsou pro Vás jistě zraňující. Pokud jste o tom všem již mluvili, a jeho návrhy nejsou pro Vás přijatelné či nejsou reálné, on svoji situaci popírá, a nemůžete dojít ke společnému řešení ani ke kompromisům, např. s pomocí agentury domácí péče, pak bych volila typ zařízení, kde není písemný souhlas vyžadován. Každý máme jen omezené síly a své vlastní limity, které musíme brát v úvahu. I do nemocnice lze docházet na návštěvu a všichni zdravotníci nejsou bez zájmu či necitelní.
Možná, že změna ve zdravotním stavu Vašeho dědy jej posune ve vyrovnávání se s realitou nemoci a ovlivní i jeho postoj k Domu péče. Možná, že k takovému posunu přispěje váš hovor o nemoci a strachu, který jí doprovází.
Paní Čapková, přeji Vám především hodně sil a odvahy k rozhovoru a následnému rozhodnutí.
S pozdravem
Tereza Soukupová