Dědeček má metastatické postižení skeletu. Jak o tom s ním i s babičkou mluvit? Na co se máme připravit?

Dobrý den,

obávám se, že na Vaše otázky nejsem schopná odpovědět, protože k tomu nemám dost informací. Neznám diagnózu (pod pojmem rakovina nebo metastatický proces kostí si bohužel nemohu představit konkrétní diagnózu). Hubnutí a rychlé ubývání sil může znamenat, že nemoc získává na síle a pro dědečka nebude nemožné s ní bojovat.
Starat se o dědečka můžou v nemocnici, pro závěr života je pak možné být v lůžkovém hospici nebo v případě péče doma můžete o pomoc požádat domácí hospic. Na pomoc v péči doma můžete také povolat agenturu domácí péče a pečovatelské služby.
Co se týče informovanosti Vašich prarodičů, je pravděpodobné, že lékaři potřebují mít více informací, než si s nimi promluví.
Z mých zkušeností je nejlepší říct pravdu, oběma. Prarodiče si možná ledacos domyslí a mám za to, že je lépe vědět, než se domýšlet.

S pozdravem

MUDr. Kristina Ranná

Dobrý den, paní Polanská,

z Vašeho psaní vnímám Vaši maximální snahu dědečka i babičku podpořit v těžké chvíli. Považuji za velmi cenné, že jim jste nablízku. Informaci o nemoci i výhledu do budoucna nemocnému podává lékař, chci Vás tedy podpořit v tom, že tento náročný úkol není na Vás. Stává se běžně, že nemocný je lékařem informován, ale chová se, jako by informaci nevěděl. Dozvědět se zprávu o vážné nemoci je náročné a často je potřeba opakovaný rozhovor s lékařem. Můžete se dědečka ptát, jak své nemoci rozumí, co by potřeboval vědět (a můžete se společně zeptat lékařů). Je také v pořádku, pokud by se rozhodl, že moc informací nechce. Představuji si, že musí být pro Vás velmi náročné slyšet, že dědeček říká, že chce zemřít. Napadá mě, že to někdy nemocní říkají, když jim opravdu není dobře, dá se pak pátrat, co se děje a co by pomohlo (například lepší tišení bolesti, vyřešení nespavosti a podobně). Možná to může také znamenat, že dědeček cítí, že se jeho život může pomalu chýlit ke konci a dává tím najevo, že o tom přemýšlí. Jsem přesvědčena, že pro nemocné je možné chtít žít a spolupracovat v léčbě a zároveň být otevřen i možnosti, že se život blíží svému konci.

Ptáte se, jak dědu přesvědčit, aby se více snažil. Nevím, jakou máte představu o tom, co by mohl zvládnout s větší snahou. Obecně se doporučuje věci nabízet, ale nenutit (což se týká jak jídla a pití, tak různých aktivit). Někdy potíže jako únava nebo bolesti mohou způsobit, že už nemocný nemá aktuálně sílu dělat více.
Přemýšlíte také, jak připravit babičku. Informace o závažné nemoci je těžká a smutná zpráva a není způsob, jak to udělat, aby to tak nebylo. Důležité je, že na to babička nebude sama. Napadá mě, že vzhledem k množství dědečkových potíží možná i babičku už napadlo, že může jít o něco vážného. Je možné babičku podpořit v tom směru, že ji ujistíte o Vaší připravenosti pomoci jim oběma (např. s péčí doma, pokud si to budou přát a je to ve Vašich silách). Můžete se jí ptát, co by od Vás potřebovala, co by jí ulevilo. Můžete se také zaměřit na čas, který teď společně máte. I když nevíte, jak je dlouhý, můžete ho v rámci možností prožít společně, říct si, co byste rádi, aby bylo vysloveno. Jsem přesvědčena, že díky Vašemu blízkému vztahu a velkému zájmu dokážete postupovat citlivě, jak si přejete.

Pokud byste chtěla o tom, co se u Vás v rodině děje, s někým mluvit více, je možné využít poradnu Cesty domů, oslovit psychologa nebo psychoterapeuta.

Přeji Vám hodně sil v náročném období.

Barbora Váchová