Dědečkovi byly diagnostikovány metastáze v plicích, neví o své nemoci. Máme či nemáme mu to říci?

Dobrý den, paní Terezo.

Souhlasím s Vámi, že pokud je pacient seznámen s tím, že jeho nemoc je závažná, má větší možnost uspořádat si své věci, rozloučit se s blízkými nebo se rozhodovat o tom, jak strávit poslední čas svého života. Někteří lidé s touto zprávou váhají, obávají se reakce nemocného a často i své vlastní. Určitě je vhodné posoudit, co nemocný i pečující unesou, nicméně právo na informace je v tomto případě zcela zřejmé. Může být dobré uvážit, zda nemocný o takovou informaci stojí — myslím, že to je pro rozhodování dost podstatné. Proto by ve Vaší situaci mohlo pomoci zeptat se dědečka, zda stojí o to znát svůj zdravotní stav, případně se dozvídat o jeho změnách. Předpokládám, že si to může rozhodnout sám a pak se příbuzní vyhnou nadměrné odpovědnosti za rozhodování o tom, co je správné, případně úzkosti, která z takového rozhodování někdy plyne. Lidé s takto závažnými diagnózami často sami cítí, že je jejich život ohrožen, a navíc poznají na změně chování blízkých lidí, že situace okolo jejich zdravotního stavu vyvolala změnu nálady či rodinné atmosféry. Příbuzným se také může ulevit, když je pacient se svým stavem alespoň zhruba obeznámen, protože se mohou chovat přirozeněji, než když předstírají, že je vše v pořádku.

Přeji Vám hodně sil.

S úctou

Zuzana Vondřichová