Hrozně mě trápí, že maminka několik hodin před úmrtím trpěla. Jak moc umírající vnímá bolest?

Milá paní Jano,

prožíváte velkou bolest z úmrtí Vaší maminky a trápí Vás průběh posledního dne jejího života, kdy si musela zakusit bolest, než se podařilo zajistit jí adekvátní léky. Není však na místě si vyčítat, že jste jí nemohla víc pomoct.
Vy jste přeci mamince pomohla, jak jen to šlo. Vzala jste si ji domů, poskytla jí ideální podmínky pro závěr života, dokonce jste ji svým obrovským úsilím zajistila pomoc domácího hospice. Víc jste vy osobně skutečně udělat nemohla. Rozumím Vašemu trápení a Vaší bolesti, protože přestože jste udělala opravdu maximum, nepodařilo se odvrátit všechno maminčino trápení. Doufala jste a z celého srdce jste mamince přála klidnější závěr života. Je naprosto pochopitelné, že cítíte hluboký smutek a možná i frustraci a bylo by zcela v pořádku, kdybyste cítila i vztek. Bohužel, někdy ani naše maximální snaha o to, aby věci dopadly co nejlépe, nestačí. A neznamená to, že jsme selhali. Stav Vaší maminky se zhoršoval velmi rychle a zřejmě nebylo v silách ani domácího hospice reagovat dostatečně pružně. Bohužel, i to se stává. Podařilo se mamince zajistit úlevu nejrychleji, jak to bylo v tu chvíli možné, i když by si všichni přáli, aby to bylo dřív. Podle všeho, sténání, které jste v noci slyšela, nebylo projevem bolesti, ale bylo součástí změny dýchání v závěru života. U pacientů, kteří jsou v bezvědomí a dýchají otevřenými ústy, velmi často slyšíme při výdechu zvuk, který připomíná sténání. Je to ale jen zvukový fenomén, když při výdechu vzduch rozechvěje uvolněné hlasivky. Jestli maminka nenabyla vědomí, tak bolest již skutečně necítila. Tyto zvuky při změně dýchání v posledních hodinách života vnímají nepříjemně hlavně pečující, protože mají obavy, zda jejich blízký netrpí. Mám za to, že po večerní dávce Morphinu již Vaše maminka skutečně našla klid a úlevu, která jistě zastínila předchozí těžké hodiny. Věřím tomu, že největším trápením bylo maminčino umírání pro Vás. Protože se i přes Vaše maximální úsilí nějakou dobu nedařilo zajistit dostatečnou pomoc. Vaše maminka však právě díky Vaší vytrvalosti dosáhla úlevy a zemřela v klidu. To by se jí nikde jinde než ve Vaší láskyplné péči nestalo. Nezemřela sama. Jestli měla to předchozí odpoledne bolest, tak úleva, která následovala ji přinesla pokoj a možnost zapomenout na to těžké. Někdy se bolesti a trápení zcela nevyhneme, i při maximálním úsilí všech zúčastněných. Důležité však je, že trpícího člověka neopouštíme a on i v bolesti vnímá blízkost a lásku milovaných lidí.
Jen čas zahojí Vaše rány ze ztráty a z bolesti, kterou jste s maminkou nesla. Zkuste při tom všem myslet na to, co Vaše maminka dostala. Co všechno jste si vzájemně stačily dát. Pokud se chvíli trápila, svou blízkostí jste její trápení nesla na svých bedrech a moc jste jí ulevila, i když to nebylo úplně podle Vašich představ. Zkuste nemyslet na to, co nebylo ve vašich silách a věřte tomu, že jste byla pro maminku v jejím umírání velkou oporou.

Přeji Vám mnoho sil, ať těžké vzpomínky rychle vyblednou a zůstanou jen ty krásné, kterých bylo nepochybně mnohem víc a pro život i smrt Vaší maminky mnohem důležitější. Jsou tím, co zůstává a co přehluší vše zlé.

S úctou a s díky za vše, co jste pro maminku dokázala.

MUDr. Katarína Vlčková