Jak pečovat o pacienta v terminálním stadiu onemocnění?

Vážená Sáro,

asi nejdůležitější je otázka “do jakého stavu se budeme moct o taťku starat doma?”.  Odpověď závisí na několika faktorech — na přání Vašeho tatínka, na Vašem přání a přání dalších členů rodiny, na Vašich možnostech a pochopitelně také na průběhu tatínkovy nemoci a dostupnosti zdravotní pomoci. Já pracuji v takzvaném domácím (mobilním) hospici, který pomáhá těžce nemocným a jejich rodinám, které se rozhodnou pro péči doma až do úmrtí. Proto vím, že v zásadě lze doma zvládnout téměř vše. Ale je potřeba vědět, že taková péče může být náročná — časově, fyzicky, psychicky i finančně (mobilní hospicová péče není zatím hrazena s prostředků veřejného zdravotního pojištění). V některých částech naší republiky není zatím vůbec dostupná a pochopitelně se může stát, že převoz do nemocnice je jediným možným řešením, které zabrání zbytečnému utrpení umírajícího člověka a jeho nejbližších. Pokud byste uvažovali o domácí péči, moc Vám doporučuji obrátit se právě na takový mobilní hospic. Také se můžete o radu obrátit na lůžkové hospice. Určitě lze mnoho zvládnout s praktickým lékařem. Může vést léčbu bolesti a dalších projevů pokročilého onemocnění, předepisovat silné léky na bolest (Transtec, Sevredol), může za nemocným přijít domů. Impulzem k hospitalizaci tedy mohou být opravdu různé situace.

Ptáte se, na co se máte připravit, jak vypracovat dobrý krizový plán. Mnoho užitečných informací naleznete na tomto webu v sekci poslední týdny a dny. Obvyklý průběh bývá většinou následující — nemocný slábne, postupně uléhá, přestane jíst a později i pít, více a více pospává, stále méně komunikuje, obrací se do sebe a nakonec ve spánku podobném stavu umírá. Píšete, že tatínek zežloutl, občas je trochu zmatený a mívá teploty. To vše může svědčit pro to, že mu selhávají játra. Ptáte se také na krvácení — i přes selhávající játra je velmi nepravděpodobné, že by se objevilo. A pokud ke krvácení dojde, obvykle je pro nemocného nebolestivé, spíše hrozivě vypadá pro pečující. Ale i tuto náročnou situaci lze zvládnout doma, když je jasné, že žádná léčba nemůže nemocného zachránit nebo prodloužit jeho život v přijatelné kvalitě. Jaterní selhání někdy provázejí opakované stavy zmatenosti, i ty lze ale zvládnou léky — takzvanými antipsychotiky, která může předepsat jak ošetřující onkolog, tak i praktický lékař. A pokud se příznaky těžké nemoci stupňují a nedaří se je zvládat běžně dostupnými léky a postupy, lze nemocnému nabídnout podání léků, které jej uvedou do různě hlubokého spánku tak, aby zbytečně netrpěl.

Ale nejdůležitější ze všeho mi připadá právě Vaše poctivá snaha se na vše připravit, promyslet různé situace a scénáře. Když víme, co před námi leží, můžeme pak to, co přijde, dobře zvládnout. Ne každý si připustí, jak moc je zdravotní stav vážný. Víme-li, že konec je neodvratný, a jsme-li připraveni (např. máme vhodné léky), můžeme si dovolit “nechat” umírajícího doma, i když třeba mohutně krvácí nebo je těžce dušný. Promluvte si s tatínkem i dalšími pečujícími — společný plán je moc důležitý.

Vážená Sáro, přeji Vám i Vašemu tatínkovi, abyste vše zvládli v klidu a aby čas, který před vámi leží nebyl plný jen obav a nejistot, ale také společně strávených chvil vzájemného pochopení a porozumnění.

S úctou

MUDr. Irena Závadová