Jak pomoci mamince s pokročilou rakovinou plic?

Milá Katy,

nacházíte se ve velmi obtížené životní situaci, Vy, Vaši sourozenci, Vaše maminka, celá Vaše rodina. Vaše snaha mamince pomoci i přes tento její postoj je obdivuhodná.

Z Vašeho popisu, z toho, co Vám řekl ošetřující lékař, soudím, že nádor bohužel je pokročilý a společného času opravdu mnoho nezbývá. Zápal plic, který měla v létě, byl patrně již projevem nádoru. To, že ošetřující lékař neuvažuje o chemoterapii, hovoří celkem jasně. Jak dlouhý čas mamince zbývá, to bohužel ale nelze odhadnout, protože ve hře je příliš mnoho neznámých. Kromě přesného rozsahu základní choroby, přidružených chorob, fyzických sil hraje důležitou roli i osobní nastavení každého jednotlivce.

Z toho, že Vaše maminka opakovaně podepsala negativní revers, soudím, že si patrně přeje být co nejvíce doma — ať již to pro ni znamená cokoliv: přítomnost těch nejbližších, důvěrná znalost prostředí, vědomí toho, co může a co naopak nemůže očekávat, negativní zkušenost z nemocničního prostředí, strach z bolestivých lékařských zákroků. Proč maminka nechce, abyste byli informováni, je velmi těžké rozkrýt, důvodů může být více a mohou se vzájemně kombinovat. Může to být snaha ochránit milované před smutkem a bolestí, může to být snaha popřít vážnost situace (jak píšete, viděla vlastní maminku umírat na nádorové onemocnění), může to být jen prostě touha po soukromí, stejně jako výraz nejistoty, co by se stalo kdyby… Pokud maminka nechce o své nemoci hovořit, snažte se toto její přání respektovat. Můžete se pokusit jí vysvětlit, proč je pro Vás důležité o její nemoci vědět tak, jak jste to napsala nám. Můžete jí vysvětlit také, že budete-li lépe informováni, můžete jí lépe pomoci, protože budete vědět proč, co a jak. Společně strávené poslední dny, týdny jsou jistě lépe snášeny všemi, když víme, o co vlastně jde. Strach z neznámého s sebou přináší mnoho nejistot a může vést k chybným rozhodnutím. Když víme, že náš nejbližší je nevyléčitelně nemocen a že si přeje poslední čas strávit v domácím prostředí, je samozřejmě snazší toto přání respektovat a zbytečně se nesnažit dostat nemocného v případě zhoršení zdravotního stavu zpět do nemocnice. Víme-li,proč se něco děje, můžeme mnohem lépe reagovat, být připraveni. S pomocí praktického lékaře lze sjednat ošetřovatelskou péči a pomoc, existují i půjčovny pomůcek — jako například polohovací postel, přenosné WC apod. V některých místech fungují i hospice, které jsou specializovány na péči o nemocné v konečných stadiích nemoci.

Píšete také o Vaší obavě z toho, co by mohlo následovat, vycházíte ze zkušenosti s babičkou, která zemřela doma na nádor prsu. Na stránkách tohoto portálu najdete také  informace o tom, jak poslední týdny a dny mohou vypadat. Věřte, že konec života nemusí být plný zoufalství, bolesti a beznaděje. Lze se o tyto nemocné postarat, je možné jim zajistit důstojný odchod, lze jim ulevit v jejich utrpení. Rozhodne-li se maminka zůstat doma, zkuste s ní promluvit o tom, co to pro Vás pro všechny může znamenat. Jistě jí máte co nabídnout. Je-li pro Vás dostupná v místě bydliště hospicová péče, určitě by bylo vhodné ji využít. Paliativní medicína — tedy hospicová péče v tom užším smyslu — je medicína zaměřená právě na kvalitu života. Jejím cílem je, aby nemocný zbytečně netrpěl a aby byla zároveň zachována jeho důstojnost v co možná nejvyšší míře.

Vážená Katko, přeji Vám, Vašim sourozencům i Vaší mamince, abyste našli společnou cestu a aby tato cesta nebyla trnitá, ale aby ve Vás zanechala spíše klid, pokoj a smíření.

S úctou a s pozdravem,

MUDr. Irena Závadová