Jak se vyrovnat s odchodem přítele?

Dobrý den Petro,

vážím si důvěry, s kterou se na poradnu obracíte.

Vnímám, že je toho opravdu hodně, co se Vám honí hlavou. Vzpomínky na úmrtí, tak nečekané, nevysvětlitelné, nenadálé a plné bezmoci. Pocit vnitřní prázdnoty. Tlak okolí, asi i dobře míněný, abyste dál fungovala, abyste vyšla ze svého truchlení. Smutek nad vnitřním osamocením, které zažíváte ve své rodině. Představuju si další, o kterých ani nepíšete – nechuť něco dělat, málo zájmu o to, co Vás dřív bavilo, možná i zlost a frustrace, která Vás naplňuje.

Chci Vás povzbudit, abyste našla rovnováhu mezi tím, co Vy sama potřebujete, a mezi vnějším světem. Asi by bylo dobré udržet základní řád Vašeho života – pravidelně jíst, pokusit se pravidelně odpočívat, nechat si každý den chvíli pro sebe a své potřeby. Pokud to půjde, učit se, i když Vám to teď asi nic neříká. V souladu se starým moudrem “udrž řád, a řád pak podrží tebe”. Možná to teď nedává smysl — prostě proto, aby Vaše nitro zažívalo, že alespoň něco funguje, že se o nějaký rytmus může opřít.

Dopřejte si čas. Trvá několik týdnů, než se hluboký smutek zmírní, říká se, že celé truchlení trvá až dva roky. Kritické bývají významné dny – Vánoce, narozeniny, výročí. Buďte zvlášť v těchto obdobích k sobě velkorysá a najděte si čas a prostor na to, co Vaše nitro potřebuje.

Zároveň Vy sama potřebujete chvíle pro sebe, pro smutnění, loučení se, pro tu část Vás samotné, která je zraněná. Nebojte se říct si o prostor pro sebe. Dělat věci, které cítíte, že Vám dělají dobře – i návštěvy rodiny Vašeho zesnulého partnera. Pečujte o svou duši. Možná Vaše okolí neví, jak se k Vám má chovat, nemají s tím zkušenost – zkuste požádat o pomoc ty, kteří by Vám ji mohli poskytnout. Řekněte jim jasně, co od nich potřebujete. Nebojte se znovu a znovu mluvit o svém smutku a prázdnotě nebo o okolnostech smrti – tak, jak to potřebujete. Možná to bude někoho otravovat, ale Vy to potřebujete a zasloužíte si to.

Chci Vám také navrhnout, abyste zvážila a případně odložila velká životní rozhodnutí – mám na mysli rozhodnutí o ukončení školy a snahu vysvětlit Vaší rodině, v čem pro Vás nefungují. Mé zkušenosti říkají, že tak velké rozhodnutí přinese řadu změn a vyžaduje chladnou hlavu a energii, a tu teď potřebujete na jiné úkoly – na vyrovnání se se ztrátou a na hledání nové rovnováhy v životě. Navíc – co se týče Vaší rodiny – některé věci nejde vysvětlit. Zkuste hledat, kdy je Vám tam aspoň trochu dobře, a užít si těchto chvil. A hledat i další místa a lidi, s kterými Vám bude alespoň přijatelně.

Pokud se skutečně rozhodnete přerušit nebo ukončit studium, předem promyslete, co budete dělat, kde bydlet, z čeho žít. Abyste nezůstala “viset ve vzduchoprázdnu”, aby ve Vašem životě zůstalo co nejvíc věcí, které budou fungovat — to Vás pak může podržet.

Budu Vám držet palce a myslím na Vás, aby se Vaše bolest časem zmenšila a Vy našla novou, Vaši vlastní rovnováhu. A abyste nadcházející svátky přežila v pořádku.

S pozdravem,

Petra Hálková