Jak vysvětlit úmrtí dědečka čtyřletému synovi

Dobrý den, paní Olino,

z Vašeho dotazu vnímám, že k synkovi přistupujete s velkou citlivostí a vnímavostí. Snažíte se mu vysvětlit, že jeho dědeček už nežije; jste otevření a vnímaví k jeho otázkám, ke smutku, ke způsobu, jak celou situaci chápe a jak se se smrtí vyrovnává. Podle mého názoru si počínáte velice dobře a moc oceňuji tento Váš přístup.

Smrt je pro čtyřleté dítě velkou záhadou. Rozumí mnoha věcem, které jsou s ní spojené, ale pochopit, že smrt je konečná, že už je to „napořád“, to je nad jeho možnosti. Často i jeho smutek a truchlení se týká spíš toho, že dědeček tu není a nepřichází, než že už nepřijde nikdy. Trvalost smrti dítě začne chápat až v mladším školním věku.

My dospělí ovšem můžeme porozumět tomu, jak dítě věci vidí. Můžeme rozumět – a dát toto porozumění najevo – že by si přálo mít dědečka tady, že se mu po něm stýská, že se na něj těší nebo se na něj (či na ostatní okolo) zlobí, že dědeček ještě nepřišel. Můžeme pochopit i to, že si Váš syn ještě neumí představit, co to znamená „nikdy“. I my dospělí můžeme vyjádřit smutek nad tím, že tu dědeček není, že bychom si ho přáli mít tady, ale jsme v této věci bezmocní. Vím, že to je pro Vás i pro Vašeho synka bolestivé, ale tato bolest patří k životu, stejně jako k němu patří smrt.

Aby Váš syn pochopil, co znamená, že už nikdy dědu neuvidí, k tomu potřebuje dozrát, jeho rozumové schopnosti se musejí ještě vyvinout. Nejde to urychlit a ani nemá smysl se o urychlení pokoušet. Jednejte s ním tak, jak jste to dělali doposud — říkejte mu pravdu s citem a ohledem na to, co dokáže pochopit. Mluvte i o tom, co ještě pochopit nedokáže – že se už dědeček nevrátí, že to ani on, ani Vy nemůžete změnit, že jeho smrt Váš syn nijak nezavinil, že to všechny bolí, ale bolest jednou bude menší a Vy že ji unesete.

Uvědomuji si, že mnohé synovy otázky a vzpomínání musejí jitřit i Vaši vlastní bolest. Chci Vás povzbudit k tomu, abyste našla dostatek času pro sebe a pro své vlastní truchlení. Pokud to bude pro Vás náročné, můžete také požádat někoho z Vašich přátel či širší rodiny, aby na některé synovy otázky odpovídal on, abyste jimi nebyla tolik zraňovaná.

Budu na Vás myslet a moc Vám přeji, abyste se s tatínkovou smrtí dobře vyrovnali a šli dobře dál.

Petra Hálková