Jsem otřesena chováním lékařů vůči mamce. Lituji, že jsem ji nevzala za ruku, když ještě byla zdravá, ale až když umírala. Strašně mi chybí.

Dobrý den,

velmi mě mrzí, že se k vám lékaři chovali tak nevhodným způsobem. Je škoda, že jste v tak citlivých chvílích nedostaly podporu, ale pravý opak. Jsem ráda, že jste se alespoň v případě koronera dokázala ozvat a vůči nepříjemnému přístupu lékaře se vymezit, i když je to jen malá satisfakce.

Také je mi moc líto, že si vyčítáte své chování vůči mamince v posledním období. Je pochopitelné, že poté, co jste s maminkou zažily mnoho trápení a nepochopení, bylo těžké se jí přiblížit, když se Vám staré bolesti otvíraly a připomínaly. Rozumím tomu, že kdybyste tušila, že máte s maminkou málo času na to, abyste si řekly vše důležité, možná byste jednala jinak. Maminka měla těžký život a s odstupem jde k tomu všemu cítit hlavně soucit, ale ve chvíli, kdy jste byla součástí maminčina životního tápání, bylo na místě cítit nesouhlas, vztek, smutek a další nepříjemné pocity. Psala jste, že Váš vztah k mamince terapeutka nazvala ambivalentním. Podstatou takového vztahu je, že k danému člověku cítíme hodně negativního, máme mu něco za zlé a zároveň stojíme o jeho blízkost, lásku a přijetí. Často to bývá vztah k rodičům či partnerům, které potřebujeme, máme rádi, a přitom s nimi máme také hodně bolestné až nepřijatelné zkušenosti. Po smrti takového blízkého člověka je běžné, že už poleví ten nesouhlas a začneme se trápit nenaplněnou láskou. Je možné, že to se děje u Vás a souvisí to s Vašimi výčitkami svědomí. Je pravděpodobné, že se Vaše pocity budou v průběhu času měnit, budete moci časem srovnat svůj nesouhlas s některými maminčinými činy vedle Vaší lásky k ní. Úlevu by Vám mohlo přinést odpuštění, o kterém píšete. Mamince jste odpustila a to Vám možná pomohlo podpořit ji v posledních chvílích jejího života. 

Vypadá to, že i Vy byste ráda dostala od maminky odpuštění za chování, které popisujete jako chladné nebo odtažité. Věřím, že blízkost, kterou jste mamince poskytla v posledních týdnech a dnech, Vaše péče, sdílení i podpora byly důležitým vzkazem pro maminku o tom, co k ní cítíte a co jste pro ni ochotná udělat. Její přání, aby mohla zemřít doma, jste jí dokázala pomoci naplnit a také jste jí byla nablízku, když se léčila a musela čelit arogantnímu jednání onkologa. Jsem přesvědčená, že to není málo a maminka Vaši lásku opravdu zažila. 

Také jste psala o zážitku své dcery s opilou babičkou. Představuji si, jak Vám to připomnělo zážitky, kdy jste byla také malou holčičkou a Váš nejbližší člověk byl v tomto stavu. Nedivím se, že jste se zlobila a také, že jste nechtěla, aby měla další podobnou zkušenost Vaše dcerka. Myslím si, že Vaše dcera zažila sice tuto nepříjemnost, ale také Vás chci podpořit v uvědomění, že ona má už situaci jinou. Má Vás, která jste ji chránila, dokonce jste dala najevo, že s tím opravdu nesouhlasíte. Myslím si, že je moc důležité, že Vaše holčička zažila, že se za ni máma postavila a také, že je skvělé, že jste v dospělosti dala najevo, jak moc je tato situace nepřijatelná. Z tohoto pohledu je to uzdravující, nechtít, aby se dítěti něco takového dělo. Škoda, že jste takové zastání a ochranu neměla i Vy. I když nyní vidíte tyto věci i přes soucit a tíhu maminčina života, je podstatné, že Vaše dcera i Vy víte, že to nebylo v pořádku. 

Abyste mohla nyní vše zvládnout a urovnat si, bude to asi vyžadovat čas. Doporučuji Vám nespěchat na sebe, přijmout, že můžete mít různé pocity, někdy i velmi protichůdné. Kdyby se Vám to zdálo na místě, bývá dobrou podporou obrátit se na terapeuta, pokud máte s psychoterapií dobrou zkušenost. Je to všechno hodně náročné a mít podporu v trápení a truchlení může pomoci.

Zuzana Vondřichová