Když maminka umírala, zpívaly jsme spolu. Když začnu zpívat nyní, po její smrti, nezadržitelně pláču. Budu zase moci zpívat?
lorem ipsum...
Vážená paní Milado,
děkuji Vám za dotaz i za to, že jste se s námi podělila o zkušenost, kterou jste s Vaší maminkou prožila. Od jejího úmrtí přeci jen uplynula ještě krátká doba, a proto si myslím, že její ztrátu stále ještě zpracováváte. Truchlení je proces, který má v čase svůj vývoj a během kterého se intenzita prožívaných emocí mění.
Při zpěvu přicházíte opět do blízkosti Vaší maminky a tím dochází k zintenzivnění Vašich prožitků. Navíc hudba má tu moc probudit v nás snadno pocity. Čím více jsme bolesti blíže a vydržíme u ní, tím více se postupně ztrácí intenzita jejího emočního náboje. Navíc v slzách teče život, pláč je živoucí. Píšete, že zpěv je částí Vašeho života a moc Vám chybí. I maminka byla a stále je částí Vašeho života a určitě Vám taky moc chybí a asi jste ještě všechny slzy spojené s touto ztrátou nevyplakala.
Nevím, zda budete moci zpívat ve sboru, ale zda budete ještě zpívat, záleží jen na Vás. Připadá mi však škoda, abyste přišla o zpěv i o možnost být s maminkou, byť v jiné podobě než dříve, a vyrovnávat se prostřednictvím zpěvu se svojí bolestí. Snad se zpěvu a pláči nemusíte bránit doma nebo na jiném Vám milém místě.
Mohla byste přijít také do Cesty domů, do klubu Podvečer, každý první čtvrtek v měsíci od půl šesté. Popovídat si a třeba si i zazpívat a plakat. Rádi Vás uvidíme.
S pozdravem a s přáním intenzivních prožitků
Tereza Soukupová