Mám často velmi nutkavý a hrůzný dojem, že když si večer lehnu zemřu a už se neprobudím. Tento pocit doprovází doslova hrůza a panika.

Vážený pane Pavle,

to, co popisujete, jsou skutečně nepříjemné problémy a je pravda, že by Vám léky měly pomoci. Pokud s Vaším psychiatrem nemůžete své trápení skutečně probrat, těžko Vám může pomoct. Ví o tom, že se Váš stav nezlepšuje?

Určitě máte nárok — tak jako každý — na dobrou péči a také si můžete sám vybrat lékaře. Jistě je někde v okolí jiný psychiatr, alespoň ho můžete zkusit navštívit a zkonzultovat s ním svou léčbu.

Mohl byste také o své situaci promluvit s praktickým lékařem — i ten případně může předepsat nějaké léky proti úzkosti. Medikace by ale samozřejmě měla být někým řízena.

Co Vám zřejmě chybí, je možnost o svých problémech, představách a strachu s někým mluvit. Je pravda, že ne každý psychiatr má na pacienty dost času. Pravidelně s Vámi mluvit o Vašich prožitcích, podporovat Vás a pomáhat Vám může i psycholog nebo psychoterapeut. Jistě je ve Vašem okolí nějaký.

Eventuálně byste mohl vyhledat služby krizového centra, docházet k někomu na konzultace, a tak se alespoň částečně zbavit úzkosti a samoty, která zřejmě Vaše trápení provází. Všechno nespraví jen léky — i když jsou určitě důležité. Možná ještě víc nyní potřebujete lidský kontakt a prostor k povídání.

Strach ze smrti má každý. Je určitě úlevné o tom — i o jiných tématech — s někým mluvit. Sdílení je pro člověka většinou pomáhající a podporující.

Vážený pane Pavle, moc vám držím palce a doufám, že se Vám podaří vyhledat pomoc, kterou potřebujete.

Ilona Peňásová