Maminka je po autonehodě v umělém spánku, ze kterého se ale tři týdny neprobrala. Co dělat, abychom ji vzbudili?

Milá Moniko,

situace Vaší maminky je velice vážná a bohužel i další zhoršování nelze vůbec vyloučit. Necítím se oprávněný radit nějaké konkrétní lékařské kroky — nejsem lékařem ošetřujícím a o mamince z této oblasti vím takto od Vás jen velmi málo.

Každopádně ale mohu s jistotou říci, že maminka i ve stavu „umělého spánku“, případně komatu, vnímá svým způsobem celé své okolí. Je to jistě jiný druh vnímání, než má zdravý člověk. Ale dá se očekávat, že může rozlišit lidi a věci blízké a známé, příjemné a nepříjemné. I z tohoto důvodu se například v našem hospici stavíme k této skupině nemocných stejně, jako kdyby nás vnímali plně a mohli na nás reagovat. Stejný postoj a postup tedy doporučuji i Vám.

O dalším vývoji zdravotního stavu maminky si nedovolím spekulovat. Ale znovu s jistotou Vám doporučuji se obrátit s důvěrou na její ošetřující lékaře a sestry a snažit se o komunikaci a spolupráci — a to i přesto, kdyby jejich informace byly velmi bolestivé a hovořily o dalším postupném zhoršování stavu a jeho nevyléčitelnosti. Protože i pokud nastane tento stav, maminka stále zůstane Vaší maminkou a člověkem s důstojností a svou hodnotou. A zaslouží si i takový přístup od nás všech.

Držím Vám palce v této těžké chvíli.

S úctou
Ladislav Kabelka