Maminka trpí Parkinsonovou chorobou, dochází mi síly o ní pečovat v rozsahu, jaký potřebuje. Jsem na hranici svých možností a sil, co mám dělat?

Dobrý den, Petro,

napsala jste nám o péči o Vaši maminku, kterou vykonáváte už několik let a navíc už jste předtím pečovala o umírajícího tatínka. Nedivím se, že už potřebujete žít také něco jiného. Navíc jste ve věku, kdy uvažujete o vlastní rodině, o manželství a samostatném životě. Myslím, že Váš e-mail vystihuje dilema, kterému jsou vystaveni mnozí pečovatelé – chci, aby se pacient měl dobře, a zároveň potřebuji mít svůj vlastní život, starat se také o sebe. Když se situace převáží na jednu ze stran – pacient strádá nebo pečující nemůže žít vlastní život – začínáme se po právu zlobit a také si uvědomujeme své hranice. Píšete o tom, že už to dlouho nevydržíte. Chápu, že jste narazila na své limity, už nemáte sílu, máte vlastní psychické potíže a toužíte po rovnováze. To je v pořádku. Působí to na mě tak, že potřebujete podpořit, abyste dokázala také někdy péči o mamku odmítnout, nabrat síly a žít ve prospěch jiných věcí než jen pro péči o nemocnou maminku.

Také mi připadá, že mohu rozumět i Vaší mamce. Možná se nezlobí přímo na Vás, ale na celý život, že potřebuje péči, vidí, že to pro Vás přináší mnohá omezení a zároveň si možná ještě nemůže připustit, jaká to jsou omezení pro ni – změnit bydliště, soužít s Vašimi sourozenci, přijmout péči dalších lidí. Do současnosti jste péči poskytovala Vy a maminka si na to zvykla, nyní se možná usilovně brání další změně. Je to srozumitelné, pochopitelné. Už tak toho má dost, o hodně přišla a nyní se ukazuje, že mohou přijít další ztráty. Bohužel, někdy to tak je, že nám nemoc přináší mnohé situace, se kterými vůbec nejsme srozuměni, třeba vyčerpání pečovatele.

Přestože se mamka brání, nic to nemění na tom, že i Vy nyní potřebujete pomoc, změnu, podporu. Nemyslím si, že jí ubližujete. Jen reagujete na svůj stav a potřeby a mamka je tak vystavena další zprávě o své závažné nemoci a jejím důsledkům, což je určitě moc těžké. Pochopila jsem, že se o tom v rodině bavíte. Doporučila bych Vám mamince opakovaně situaci vysvětlovat, aby porozuměla Vašim potřebám, v tom Vás také mohou podpořit sourozenci, kteří jí mohou dávat najevo svůj zájem a také jí zprostředkovat Vaši potřebu úlevy. Asi to pro ni bude těžké, možná to bude chtít čas a asi můžete počítat s její další nevolí. Naštvanost, smutek a nesouhlas jsou normální reakce. Nicméně hrozí, že Vaše psychické a fyzické zdraví může být závažně ohroženo a pokud maminka nepovolí, Vaše péče bude omezena depresí nebo vyčerpáním. Nezní to totiž tak, že by bylo mnoho možností na výběr.

Ještě chci zmínit Vaši poznámku, že můžete skončit v psychiatrické léčebně. Doufám, že to nebude třeba, ale opravdu je na místě, abyste začala věnovat více pozornosti Vašemu psychickému stavu. Po zážitcích a celkovém období s péčí a závažnými chorobami Vašich rodičů se dá očekávat, že budete unavená, vyčerpaná, vystavená mnoha emocím, příliš odpovědnému rozhodování, sociálním tlakům a podobně. Proto bych psychoterapii, pokud byste o ni měla zájem a považovala ji za užitečnou, doporučila — jako podporu a možnost zpracovat všechny silné podněty, kterých se Vám za posledních deset let dostalo.

Přeji Vám hodně sil.

Zuzana Vondřichová