Maminka zemřela na rakovinu prsu, kterou před námi 13 let tajila. Pořád přemýšlím, že jsem něco přehlédla a nedokážu jí odpustit, že nám to neřekla.
lorem ipsum...
Vaše maminka zemřela před 5 týdny na rakovinu prsu, kterou vám tajila 13 let. O její nemoci nevěděla ani její praktická lékařka, i když Vám maminka říkala, že k ní chodí na kontroly. O závažnosti maminčina zdravotního stavu jste se dozvěděla týden před její smrtí. Pořád přemýšlíte, kde jste udělala chybu a jestli jste něco nepřehlídla. Pečlivě se teď staráte o svého tatínka, abyste neudělala stejnou chybu. Nechodíte mezi kamarády, je Vám dobře doma samotné. Přítel má pocit, že to nezvládáte a zlobí se na Vás kvůli tomu. Staráte se o dvě domácnosti, popisujete únavu a vyčerpání.
Dobrý den,
píšete nám o smrti maminky, která je pro Vás náhlá, protože maminka před Vámi tajila svou nemoc. Podle Vašeho popisu se zdá, že pro Vaši maminku bylo důležité, abyste se o její diagnóze nedozvěděla a opravdu se jí to podařilo. Nevím, proč to dělala, ale běží mi hlavou, že si možná sama chtěla zvolit způsob a míru péče o své zdraví. Není to neobvyklé, že pacient si chce sám určit, jak se sebou bude nakládat, někdy chce své blízké šetřit od obav a péče, někdy se sám necítí na to, aby svůj zdravotní stav sdílel s dalšími lidmi. Chápu, že se zlobíte, nemohla jste do jejího léčení zasáhnout a zpráva o jejím zdravotním stavu a její rychlý odchod Vás zaskočil a zasáhl. Možná Vám maminka chtěla dopřát co nejdelší dobu s ní, bez obav o její život, možná měla jiný záměr. V každém případě to vypadá, že si na utajení dala záležet, když to dokázala i v tak těsném kontaktu s Vámi. V tuto chvíli je asi těžké to přijmout a respektovat, ale je možné, až Váš zármutek a šok trochu pomine, uvidíte maminku jako člověka, který si to chtěl udělat po svém a navzdory pozornosti druhých to dokázal.
Vypadá to, že nechcete podobný přístup přijmout u tatínka. Chcete mít přehled a kontrolu nad jeho léčbou, přestože on sám to necítí jako tak důležité. Představuji si Vaši úzkost z toho, že by tatínek neabsolvoval adekvátní léčbu a také velikou péči, kterou jemu a jeho domovu nyní věnujete. Píšete o své únavě a vyčerpání — souhlasím, je to nadlidský výkon. Staráte se o tatínka možná jako byste chtěla dohnat i péči o maminku a skoro to vypadá, jako byste zapomněla, že i Vy jste pozůstalá, i Vy si potřebujete odpočinout a máte nejspíš méně sil než v době, kdy jste netruchlila. Možná i tatínek je unavený a smutný a tak je těžké to všechno absolvovat a přijmout tolik pozornosti a péče.
Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste nějakou péči a klid věnovala sobě. Když je člověk vyčerpaný, stává se, že dobře neodhaduje své síly nebo potřeby a druhým ani sobě nepomáhá tak, jak by bylo vhodné. Někdy dokonce zahořkne, protože vynakládá velké úsilí a vnímá druhé jako nevděčné za jeho konání. Byla by škoda, kdyby to potkalo právě Vás. Pokud od Vás tatínek nyní nechce tolik pozornosti, možná by šlo dočasně využít tento prostor pro Vás a až se zotavíte, můžete tatínka dál podporovat v jeho léčbě tak, jak to bude potřebovat.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
