Maminka zemřela na selhání srdce. Chtěla bych procesu umírání na selhání srdce více porozumnět.

Vážená paní Vlachovská,

to co popisujete je obvyklá cesta závěrem života pacientů bez nádorového onemocnění. Často jde o pacienty s několika vážnými chorobami, které zkracují života pacientů. Někdy jsou tito pacienti označování jako „křehcí“, čímž mají lékaři na mysli zhoršenou adaptabilitu, chybějící rezervy a postupné chřadnutí. Z toho, co popisujete, není zřejmé, jak přesně maminka zemřela. Zda šlo o náhlé úmrtí, rychlé umírání nebo postupné zhoršování stavu s ulehnutím a nakonec úmrtím. Srdeční selhání bývá v listech o ohledání zemřelého uváděno velmi často jako bezprostřední příčina smrti, aniž ovšem jde o chorobu, která k úmrtí vedla. Obvykle tím lékař uvádí, že v důsledku onemocnění (například povšechné kornatění tepen, chronické selhávání ledvin, závažné infekce, nádorové onemocnění nebo třeba Alzheimerova nemoc) došlo k zástavě srdce. Jindy je takto uvedena zástava dechu nebo závažná ztráta váhy při nechutenství a podobně. Je tedy možné, že maminka měla selhání srdce ve zprávě uvedeno jako bezprostřední příčinu úmrtí.

Také je pochopitelně možné, že skutečně zemřela na srdeční selhávání. Tito pacienti mají obvykle velmi sníženou schopnost se o sebe postarat, protože nízká výkonnost srdce omezuje jejich každodenní aktivity. Jsou rychle unavitelní, při sebemenší námaze jsou velmi dušní, mívají otoky nohou, selhávají jim ledviny, někteří pacienti ztrácejí chuť k jídlu a hubnou. V dalším průběhu se tyto příznaky prohlubují, řada z nemocných zůstane upoutána na lůžko a většinou se objeví poruchy rytmu, které nakonec vedou k zástavě srdce.

Nevím, zda se mi podařilo vám trochu objasnit to, co jste potřebovala.

S pozdravem

MUDr. Irena Závadová