Mamka má diagnostikovanou rakovinu vaječníku ve 3 stadiu. Mám strach co bude dál.

Dobrý den, Aneto,

je mi moc líto, že je Vaše maminka vážně nemocná. Je zcela pochopitelné, že takovou zprávu je velmi těžké slyšet, že se cítíte psychicky na dně. Chci moc ocenit, že hledáte pro sebe pomoc.

K vážné nemoci patří strach, strach nemocného i jeho blízkých, patří k tomu i pláč, i otázky, co bude dál. Chci Vás podpořit v tom, že i když víte, že nemoc maminku bohužel může i ohrozit na životě, teď je tady. Můžete se soustředit na to, že teď můžete spolu být, možná i spolu plakat, i když třeba jen po telefonu. Tento čas je váš a je hodně cenný.

Zmiňujete, že jste si o nemoci něco četla a vystrašilo Vás to. Informace na internetu nemusí vždy sedět na každého nemocného. Pokud byste chtěla vědět, co z toho, co se na internetu píše, se Vaší maminky opravdu týká, můžete se jí zeptat, zda by bylo možné, aby Vám něco o maminčině zdravotním stavu mohl říct její lékař. Můžete u toho obě být, zeptat se na to, co je teď pro Vás nejdůležitější.

Chci Vás podpořit v tom, abyste na to, co zažíváte nebyla sama. Nevím, zda máte někoho, s kým o tom můžete mluvit. První pomocí v situacích, kdy to na Vás dolehne, může být kontakt (telefon, chat, e-mail) s Linkou bezpečí. Na lince Vás mohou vyslechnout, podpořit, hledat společně s Vámi, co by Vám v daný okamžik mohlo pomoct. Pokud byste stála o to mít průvodce, se kterým byste se mohla setkávat opakovaně, můžete tyto možnosti probrat také na lince. Možná máte ve škole školního psychologa, možná by bylo možné navštívit psychologa v nemocnici, kde se maminka léčí, případně psychologa nebo psychoterapeuta někde jinde. Možností je více. Moc bych Vám nějakého laskavého průvodce přála.

Barbora Váchová