Můj přítel spáchal sebevraždu. Nemohla jsem se ním ani rozloučit při pohřbu, protože byl ženatý. Je mi strašně smutno a ztratila jsem smysl života.

Vážená Hanko,

je těžké hledat útěchu v takové situaci, která Vás potkala.

Nejen, že jde o ztrátu nejbližšího člověka, se kterým jste měla – jak píšete – spojenou celou svou budoucnost, sny a představy o svém dalším životě.

Jde jistě také o to, že ve svém postavení – ve vztahu k ženatému muži – nemůžete naplno být u všeho, co se kolem loučení s ním odehrává, truchlit za podpory ostatních z pozice ženy a partnerky. Je to skutečně hořké a svým způsobem kruté – musíte svůj žal nést mimo jeho rodinný kruh. Nemáte tedy tu nejpřirozenější podporu, která pozůstalým náleží.

Je důležité nebýt v takových situacích bolestných ztrát sama. Jsme jako lidé vztahoví – sdílení s druhými a jejich podpora nám pomáhá. Píšete o svých přátelích, kteří s Vámi Vaši bolest sdílejí, o ně se můžete jistě opřít.

Myslím ale, že ve Vašem případě by bylo namístě vyhledat i odbornou pomoc – v krizovém centru nebo u psychoterapeuta, který by s Vámi mohl hledat sílu ve Vás samé. A také možná to, co potřebujete dál v životě – co můžete získat od sebe samé, a co od druhých lidí.

Problémy, které popisujete – Váš žal Vám brání v tom, abyste normálně fungovala, chodila do práce, ztrácíte smysl každodenního života – naznačuje, že můžete potřebovat i nějaký čas podporu medikace, tedy léků.

Radím a doporučuji Vám tedy, abyste vyhledala odbornou pomoc a využití všech pomocných prostředků, které můžeme v tak bolestných chvílích najít.

Krizová centra a psychologické a psychiatrické služby najdete na internetu, je jich plno. Nebojte se, a udělejte pro sebe aspoň zatím tento krok.

Moc na Vás myslím.

Ilona Peňásová