Můžete se vyjádřit k postupu lékařů při umírání tatínka?

Vážená paní Přílepková,

nejprve mi dovolte, abych Vám vyjádřila upřímnou soustrast a také lítost na vším, čím jste museli projít.

Mé odpovědi ale nemohou být příliš konkrétní, protože neznám přesné údaje o průběhu tatínkovy nemoci, o přesné histologické diagnóze a použitých léčebných postupech.

Domnívám se, že zubní lékařka, která Vašeho tatínka ošetřovala jako první, postupovala v zásadě správně. To, že ihned nepomyslela na možnost zhoubného nádoru, není pochybením, neboť na prvním místě lékaři musí vždy uvažovat o běžné, často se vyskytující nemoci a teprve, když jimi zvolený postup není účinný nebo když počáteční příznaky nejsou typické, musí zvážit vzácnější chorobu, změnu vyšetřovacího a/nebo léčebného plánu. Ani rozříznutí a „vymačkávání“ hnisu bych asi nepovažovala za chybu, protože tam, kde má lékař podezření na tvorbu hnisavého ložiska, má být provedena evakuace. Zodpovědět otázku, zda tento zásah mohl vést k rozsevu nádoru, je velmi obtížené a spekutalivní. Obecně se při manipulaci s nádorem jakéhokoliv původu doporučuje co nejvyšší opatrnosti z obavy před rozsevem, ale jasná data, procentuální vyjádření rizika a podobně nejsou k dispozici. Velmi zde závisí na stupni agresivity nádoru — čím se nádor chová agresivněji (a to lze poměrně přesně určit histologickým, tedy mikroskopickým vyšetřením nádoru), tím je jakákoliv manipulace s ním „nebezpečnější“. Nicméně si myslím, že riziko rozsevu i agresivního nádoru nebude příliš veliké.

Proč nebyla po stanovení diagnózy zhoubného onemocnění provedena doplňující vyšetření k objasnění rozsahu, to nemohu posoudit bez znalosti bližších údajů. Obvykle se ale před zahájením léčby pro zhoubný nádor posuzuje pokročilost onemocnění tak, aby pacientovi byla poskytnuta péče, na jejímž jednom konci je cílem úplné uzdravení, někdy i za cenu přechodného poklesu kvality života a provádění rizikovějších výkonů a podávání toxičtějších léků, a na druhém konci, při rozsáhlém postižení nádorem, stojí paliativní léčba — to znamená léčba, jejímž cílem je kvalita života nemocného. S touto odpovědí souvisí i Vaše další otázka, zda byly metastázy přítomny v kostech již v době, kdy začaly tatínkovy obtíže. Možné to jistě je, ale právě proto, že nebyla provedena doplňující vyšetření, nelze říci více.

Dále se ptáte, jak ovlivní uvolňování vápníku z kostí chování. Vápník kromě jiného ovlivňuje zásadně dráždivost nervového systému. Hladina vápníku je v krvi udržována ve velmi úzkém rozmezí a výkyvy na obě strany mohou vést dokonce k úmrtí. Při rozsáhlejším postižení kostí, při kterém dojde k uvolnění vápníku vázaného v kostní tkáni, opravdu typicky vídáme zmatenost, poruchy vědomí, únavu. Další projevy zvýšené hladiny vápníku v krvi jsou časté močení, odpor k jídlu, žízeň, zvracení a slabost.

Vaše poslední otázka zní, jak se z jedné rakoviny může stát jiná? (jen na vysvětlenou: tumor znamená v překladu zduření a vůbec se tím nemusí myslet zhoubné zduření, tedy karcinom čili rakovina.) Z jednoho typu nádoru se nemůže stát úplně jiný typ  — tedy nádor plic se nemůže změnit v nádor charakteru tlustého střeva — ale může původně méně agresivní nádor změnit své chování a stát se agresivnějším. To vídáme poměrně často. Důsledkem pak je, že nádor reaguje stále hůře na léčbu. V případě Vašeho tatínka nevím, jestli nádor, který měl v čelisti, byl tím takzvaně primárním ložiskem, ze kterého docházelo k šíření do dalších míst, nebo zda se již jednalo o metastázu z jiného primárního zdroje. 

Píšete o bezmoci a bezradnosti, která na Vás doléhala během tatínkova onemocnění. Po jeho propuštění z pražské nemocnice byl již tatínkův stav velmi vážný a nemoc rychle pokračovala. Takový zlom v průběhu vídáme i u nezhoubných onemocnění. Děje se tak pro celkové vyčerpání organismu při jeho boji s nemocí, při rychlém postupu základního onemocnění se všemi jeho průvodními příznaky (například právě při zvýšené hladině vápníku), ale i při vyčerpání psychických sil a rezerv.

V případě Vašeho tatínka byla asi tím největším problémem nedostatečná informovanost a špatná komunikace mezi lékaři a pacientem a jeho rodinou. Ale jistý podíl na tom mohlo mít již obtížné první stanovení závažné diagnózy a posléze také obtíže s odlišením zánětu plic od nádorového postižení — a věřte, že to není tak výjimečné. Nádory se někdy projevují zánětem a teprve časem se ukáže pravá povaha choroby.

Vážená paní Přílepková, přeji Vám, abyste si na tatínka uchovala krásné vzpomínky a aby bolest z jeho nesnadného odchodu nezakalila všechno to, co jste s tatínkem prožila pěkného.

MUDr. Irena Závadová