Nádor v žaludku a metastáze na játrech
lorem ipsum...
Píšete o tom, že Váš vážně nemocný tatínek se stává s pokračující nemocí apatický, nic ho nezajímá a nechce ani jíst a pít. Ptáte se také, zda to jde změnit nějakými léky.
Milá Magdaléno,
podle toho, jak stav Vašeho tatínka popisujete, se domnívám, že jeho nemoc už pokročila, bohužel, do konečné fáze. A myslím si, že je velmi dobře, že je s Vámi doma. Při pokračující chorobě, tedy když se nádor začíná rozrůstat, ubírá tělu síly a nemocnému pak opravdu už nezbývá mnoho energie. Lidé v posledních fázích těžké nemoci pospávají, jakýkoliv fyzický pohyb pro ně bývá namáhavý. I jídlo a pití se stává pro tělo přítěží, a proto se příjem tuhé stravy a později i tekutin omezuje na minimum.
To je přirozený průběh nemoci, který může trvat různě dlouho, někdy jen pár dnů, jindy celé týdny. Léky a jinými prostředky zasahujeme jen v případě, že má nemocný bolesti nebo jiné závažné potíže (zvrací, je dušný a jiné…). Jídlo se snažíme nemocným nenutit a řídit se jen podle jejich chuti. Někdy se daří popíjet nápoje typu Nutridrink, sladké kompotové šťávy nebo naředěné přesnídávky. Pokud se Vašemu tatínkovi těžko pije ze sklenice, zkuste podávat tekutiny brčkem nebo z dětské savičky, stačí i po malých doušcích několikrát za hodinu.
S únavou a apatií je velmi obtížné bojovat, někdy je možné použít prostředky obsahující kofein. Spíš bych Vám ale doporučila vyčkat chvilky, kdy je Váš tatínek čilejší, a pak si s ním popovídat, nebo mu číst noviny, zapnout televizi, cokoliv si bude přát. Je to podobné jako u velmi malých dětí, také většinu dne prospí a ve chvilkách, kdy jsou čilé, se je pokoušíme vtáhnout do našeho světa…
Nezájem o věci kolem a apatie bývají také průvodním znakem toho, že se nemocný blíží ke svému konci. Nemocní lidé se jakoby stahují do svého světa, duševní život převažuje nad tím fyzickým. Je dobré blízkému člověku dopřát tyto chvíle ztišení a možnost „domyslet“ vše, co potřebuje. Vůbec to neznamená, že by Vás měl nějak méně rád nebo že byste pro něj nebyli důležití, Vaše přítomnost (a jistě i vnučky) mu jistě pomáhá i ve chvílích, kdy se zdá, že ji nevnímá. Ale je důležité respektovat jeho potřeby a rozhodnutí, jeho způsob loučení se se životem. Pokud budete schopni ho citlivě doprovázet, bude pro něj ten nejcennější dar a pomoc.
Milá Magdaléno, velmi bych Vám doporučila přečíst si krátké zamyšlení, které se jmenuje „Poslední dny a týdny“ zde na tomto portálu. Jistě tam najdete pomoc a radu v tomto, pro Vás jistě nelehkém a smutném, období.
Přeji Vám mnoho sil a přes všechen smutek i radost ze společně strávených chvil.
Jana Michlová
Dotaz zodpovídá
