Nedávno náhle zemřel můj dědeček. Co dělat s pocity úzkosti, že takto zemřou moji další blízcí nebo já sama?

Dobrý den,

úvodem mi prosím dovolte vyslovit mou soustrast s úmrtím Vašeho dědečka. Je mi líto Vaší ztráty.

Je pochopitelné, že náhlé, nečekané úmrtí nás může zaskočit. Jak píšete, někdy je to doslova z minuty na minutu a není vůbec jednoduché srovnat se s tím, že člověku nebyl dán prostor se rozloučit, říci ještě něco, co by říci chtěl, možná něco dokončit. Představuji si, že je to pro Vás o to obtížnější vzhledem k tomu, že byl Váš dědeček vždy tím, s kým jste byla zvyklá vše probírat a kdo pro Vás byl oporou.

Je přirozené, že smrt blízkého člověka nás zároveň vede k přemýšlení o okolnostech smrti našich blízkých i naší vlastní. Možná na Vás nyní doléhá tíha toho, že smrt může přijít nečekaně – což je sice fakt, o kterém víme, ale zároveň na něj ve svém životě většinou příliš nemyslíme. Smrtí dědečka se Vám toto téma otevřelo ve Vašem životě. Můžete se zkusit zaměřit na to, co je vlastně tím, co ve Vás vyvolává pocit úzkosti a paniku. Zároveň se můžete zkusit zaměřit na to, co byste pro sebe potřebovala, aby Váš strach zeslábl.

Pokud byste cítila, že by Vám mohlo pomoci, kdyby Vás v tomto ohledu někdo doprovázel, můžete zkusit vyhledat pomoc psychoterapeuta nebo průvodce pro pozůstalé. Bývá úlevné, když má člověk možnost své myšlenky a obavy sdílet a mluvit o nich. Ve chvílích, kdy by na Vás doléhaly strach a úzkost, lze využít i některou z krizových linek či pracovišť.

Přeji Vám, aby pro Vás vzpomínky na společné chvíle s dědečkem byly posilou v době zármutku.

S přáním hodně sil

Zuzana Koutná