Nehrozí synovi něco zlého, když se nastěhuje do pokoje, kde zemřela jeho babička?

Dobrý den Jano,

nejprve mi dovolte projevit uznání a poděkování za to, že Vaše maminka mohla umřít doma, ve svém pokoji, ve své posteli, že jste se o ni postarala. Máme v Cestě domů pokaždé velkou radost z takovéto zprávy. A teď k Vaší starosti. Víte, je to velmi přirozené a děje se to vlastně stále, že pokoj po zemřelém dostane k obývání někdo další. Myslím, že mám jako psychoterapeut docela dobrý přehled o všem tom, co se tak nějak říká a co mezi lidmi koluje jako určité tzv. pověry, ale to, že by něco hrozilo tomu, kdo se nastěhuje do pokoje po zemřelém, to si nějak nevybavuji a navíc mi to nedává vůbec smysl. Vždyť je zcela přirozené, že lidé umírají a že se do jejich bytů a domů nastěhují další lidé, až už příbuzní, nebo cizí. Naopak, velmi se mi to líbí, že se chystáte pokoj vyklidit a zařídit pro syna. To je důležitý krok po každém úmrtí v rodině, dobře naložit s věcmi a pokojem po zemřelém, tenhle krok hodně napomáhá zdravému a přirozenému vyrovnání se se ztrátou milovaného člověka. Uvidíte, že i pro Vás samotnou to tak bude. Je velmi hezké, že Vaše maminka Vašeho syna milovala, takže je jasné, že by jí to rozhodně nevadilo, naopak, neumím si představit nic jiného, než že by byla ráda.
A nemusíte se omlouvat za své myšlenky, jste prostě citlivá a starostlivá žena. Doufám tedy, že Vás moje odpověď uklidnila a ubezpečila, že tak, jak to chystáte, je to správně a dobře, že je to normální, přirozené a hezké, že se to tak prostě dělá.

S přáním všeho dobrého

Jiří Černý