Otec má nádor tlustého střeva, zvětšená játra, operace není možná. Opravdu se nedá nic dělat?
lorem ipsum...
Váš tatínek je po operaci a ozařování pro rakovinu tlustého střeva a nyní po letech se nemoc vrátila. Kvůli střevní neprůchodnosti prodělal operaci, chemoterapii a nyní se nemoc rozšířila do jater, která jsou zvětšená a utlačují i žaludek a střevní kličky. Onkolog i chirurg se vyjádřili, že již nemohou pro tatínka nic udělat a Vy se ptáte, zda přeci jen není nějaký způsob, jak zastavit progresi nádoru.
Vážená paní Šebestová,
je těžké vyjadřovat se takto na dálku ke stavu nemocného, kterého jsem nikdy neviděla. Z toho, co píšete, se však zdá, že rakovina je nyní opravdu příliš pokročilá na to, aby ji bylo možno vyléčit nebo na nějaký čas zastavit. Operace jaterních metastáz je možná tehdy, když se jedná o jednu nebo několik menších metastáz v jinak zdravé jaterní tkáni, ale pokud je postižení jater mnohočetné, případně jsou celá játra nádorově změněna, operační zákrok by tatínkovi spíše ublížil, než pomohl.
Stejně tak chemoterapie je léčba, která sice má potenciál zbrzdit postup nemoci, avšak má zároveň výrazné nežádoucí účinky (může způsobovat nevolnosti, zvracení, poškozuje tvorbu krvinek atd.). Takže před jejím podáním je potřeba pečlivě zvážit, zda je výrazná naděje, že benefit pro nemocného tyto nežádoucí účinky převýší. Pokud je však již nemocný vyčerpaný, má špatný krevní obraz nebo má nevolnosti a zvrací i z důvodu mechanického útlaku zažívacího traktu nádorem je rozumnější mu již další chemoterapii nepodávat a onkologickou léčbu ukončit.
To však neznamená, že se již nedá dělat vůbec nic. I za situace, kdy víme, že již rakovinu nevyléčíme, lze pro nemocného udělat hodně. Například tím, že se snažíme léky a dalšími prostředky zvládnout symptomy, které ho nejvíce obtěžují (bolesti, dušnost, nevolnosti, nespavost apod.), že s ním mluvíme o tom, kde a s kým by chtěl prožít čas, který už je nějakým způsobem limitovaný a tím i vzácný, jaké pomůcky by mohly posloužit tomu, aby byl život i s přibývající únavou a slabostí pro nemocného zvládnutelný, že se snažíme uskutečnit věci, které jsou pro nemocného důležité.
Je mi jasné, že jsem Vás svou odpovědí nepotěšila, berte ji prosím s rezervou. Jak jsem již napsala úvodem, vycházím jen z toho, co jste mi napsala a Vašeho tatínka neznám. Samozřejmě by bylo nejlepší požádat o odpověď na Vaše otázky přímo tatínkova ošetřujícího lékaře, který má jistě větší vhled do situace než já a bude Vám umět vysvětlit důvody svého rozhodnutí tatínka neoperovat. Také by bylo dobře se s ním domluvit na dalším postupu. Zda pro tatínka hledat nějaké lůžkové zařízení, které by mu bylo schopno poskytnout potřebnou péči nebo jestli si ho budete chtít vzít domů.
V případě, že byste uvažovali o péči v domácím prostředí, bylo by vhodné si zajistit pomoc např. mobilního hospice event. některé z agentur domácí péče. S tímto plánováním by Vám mohla poradit i sociální pracovnice v nemocnici.
Přeji Vám i Vašemu tatínkovi, abyste současnou těžkou situaci zvládli co nejlépe a lékařům, aby se podařilo tatínkovi alespoň ulevit, když už vyléčení nejspíše není možné.
S úctou
MUDr. Kateřina Menčíková